Za zřejmě nejznámějším „honem na čarodějnice“ se musíme vydat do Salemu a vrátit se do roku 1692, kdy v naprosto puritánském prostředí propuklo nevyvratitelné přesvědčení, že se mezi místními obyvateli nachází samotný Ďábel. Stalo se tak navíc už v době, kdy se již evropské ženy pomalu těchto čarodějnických procesů přestávaly obávat…
Čarodějnické procesy byly v českých zemích ojedinělé. Jedinými místy, jež významněji postihly, se stalo Jesenicko a Šumpersko. Během 17. století zde bylo z čarodějnictví obviněno a upáleno kolem 200 lidí. Z toho polovinu měl na svědomí bezcitný a ziskuchtivý inkvizitor Jindřich Boblig z Edelstadtu. Podobně jako několik dalších osob zneužil svého postavení světského soudce k obohacování majetkem popravených lidí, jejichž doznání ke smyšleným zločinům si vynucoval torturou. A mířil vysoko – rozhodl se zlikvidovat i váženého šumperského děkana Kryštofa Aloise Lautnera.
Jestli chcete opravdu poznat, co je to zvrat osudu, začtěte se do životního příběhu Léonory Galigaiové, vlastním jménem Léonory Dori, řečené Galigai, který začal, a to šťastně, 19. května 1568. I když byla jen tesařovou dcerou, dostala do vínku nečekaného žolíka.