Nevím jak vy, ale já považuji podzim za nejkrásnější roční období. Hýří barvami a člověku přináší klid na duši. Kráčet neslyšně v tichu a mlze. Dýchat nahořklou vůni tlejícího listí. Kapičky rosy na opuštěných pavučinách. Zeleň ustupuje nekonečnému počtu odstínů žluté a červené. Ta zelená nás bude zajímat.
Dnešní doba je dobou protestní. Je to módní a člověk se dostane do médií. Rozhodující je, vybrat si dobré a vděčné téma. Téma, o kterém lidé mnoho nevědí, ale které má údernost. Třeba uhlíková stopa, nebo obnovitelné zdroje. Všimli jste si také, že ještě před několika lety by něco takového nebylo možné? S klesající úrovní vzdělání v přírodovědných oborech přímo úměrně stoupá počet demonstrantů. Fyzika a chemie? Koho to zajímá. My jsme si svoji pravdou jisti.
Život není žádná křehká květina, jak by se na první pohled mohlo zdát. Není to nic choulostivého, co by potřebovalo trvalou, úzkostlivou péči a skleníkové prostředí. Jinak vnímá život člověk, jinak ho vnímá vesmír. Antropocentrismus není tím správným směrem, kterým by se měl člověk ubírat. Život na této planetě je velmi starého data. Stojíme před tak hlubokou propastí času, že se vymyká každé snaze o pochopení. Není to možné. Představit si úsek čtyř miliard let, to nedokáže nikdo. Je to jen číslo, nic víc.