Učebnice fyziky nám řekne, mimo jiné, že žádný obnovitelný zdroj energie neexistuje. Co se naší planety týče, naprostá většina energií, které máme k dispozici, je energií sluneční. Tou okamžitou, nebo tou naakumulovanou. Spalujeme ropu a uhlí, produkty fotosyntézy rostlin, na které v prvohorách svítilo Slunce. Máme přílivové a větrné elektrárny. Obojí je opět sluneční energie, v prvním případě udržuje Slunce vodu tekutou, v tom druhém případě ohříváním vzduchu umožňuje cirkulaci vzdušných proudů.
Žádný stroj nepracuje se stoprocentní účinností a zdroje energie zkrátka ubývají a ubývat budou. Dosavadní způsoby jejího využití jsou velmi málo účinné, využíváme jen pár procent. Jedinou budoucností lidstva je dokonalé ovládnutí energie jaderné. Tím nemyslím jaderné elektrárny dneška, které se od těch uhelných v podstatě příliš neliší. Jsou to také elektrárny parní, jenom palivo mají jiné.
Odtud je jen kousíček k uhlíkové stopě. Současná koncentrace CO2 v atmosféře je 0,035 %. Na počátku dvacátého století, kdy vodní elektrárny byly v plenkách, a jaderné neexistovaly, to bylo 0,025 %. Setina procenta za století. Fotosyntéza, jako biochemický proces, se zastaví až při koncentraci kolem 4 % CO2 v atmosféře. Museli bychom tedy zvýšit množství CO2 asi stonásobně. Což je nemožné, i kdybychom spálili veškerá fosilní paliva na planetě.
S trochou cynismu bychom mohli říci, že život nepotřebuje ke své existenci ani kyslík, ani člověka. Dvě miliardy let tady probíhal proces fotosyntézy, při kterém rostliny žádný kyslík neprodukovaly, a rostly vesele dál. Křik kvůli spalování fosilních paliv je jenom zástupný problém. Pod smogovým deštníkem by se o tom dalo jistě pochybovat, ale je to tak. Starověká civilizace se v porovnání s tou dnešní prakticky obešla bez energií. Protože byla starověká. Dnešní civilizace se bez energií neobejde. Žádná civilizace. Omezení energií znamená děsivý propad ve všech směrech. Ekonomický i sociální. Návrat o stovky let nazpět. Emoce a křik tento problém nevyřeší. Vzdělání a zodpovědnost ano. Naše planeta nás udrží naživu všechny, jinou mít nikdy nebudeme. Když budeme více myslet a méně křičet, určitě se neudusíme.
