Netroufám si hovořit o životě jako o filozofickém problému. Rád bych se zaměřil na problém čistě technický, fyzikální, chemický. Život najdeme v jaderných reaktorech, ve vroucích gejzírech vody, v silných kyselinách, ve vzduchoprázdnu a pod stálou palbou kosmického záření. Zkrátka život se dokázal adaptovat. Jak říká filmový klasik, život si dokáže najít cestu. První dvě miliardy let se snažil ukrýt. Nepřítel byl silný a nástrah bylo mnoho, proto se zmenšil na velikost bakterií a doufal, že unikne.
Přizpůsobil se velmi rychle. Hustá atmosféra a načervenalé přítmí. Kyslík byl velmi vzácný plyn, a jeho množství bylo naprosto zanedbatelné. Pokud se náhodou objevil, tak jako produkt sopečných plynů. To však nevadilo. Prvotní život kyslík nepotřeboval. Energie slunečního záření sotva pronikala k povrchu. Co tedy s tím. Kysličník uhličitý a sirovodík. Nebo také oxid uhličitý a sulfan. Chemici si mohou vybrat. Jiná potrava nebyla. Počet bakterií však narůstal, a po zkažených vejcích páchnoucí plyn se pomaličku vytrácel z atmosféry. I sopečná činnost začala slábnout. Plynuly stamiliony let a celý proces pokračoval. Objevila se jasná obloha a slunce udeřilo na povrch planety plnou silou. Konečně energie, kterou lze využít. Zásoby sulfanu došly a nastal čas na kvalitativní změnu.
Život už měl praxi i zkušenost z existence dvou miliard let. Nabízela se mnohem bohatší varianta. Byla tady voda. Nehrozilo nebezpečí, že někdy dojde. Receptory na novou vlnovou délku světla byly vytvořeny a bakterie se začaly snažit podruhé. Jejich produktem už nebyla síra, ale kyslík. Pro mnoho tehdy žijících organismů to byl prudký jed. Příroda je však moudrá a dala životu čas.
Kyslík se slučoval se železem rozpuštěným v oceánech a na jejich dně začaly vznikat budoucí rudná ložiska. Nový život dostal šanci a využil ji. Pár stovek milionů let stačilo, železo bylo spotřebováno a kyslík unikal do atmosféry. Nebe začalo nabírat barvu, která je pro tuto planetu typická. Kyslíku bylo stále více a více a díky slunci začal vytvářet i molekulu ze tří atomů, neboli ozón. Pak už šlo všechno mnohem rychleji a před půl miliardou let se život odvážil z vody na souš. To však už je jiná kapitola.
