polární záře
Polární záře a světelná show na obloze. Přírodní div světa, který inspiroval k legendám o obrech
Na severní Floridě ji lidé pozorují čtyřikrát do roka, ale v kanadském Churchillu si ji užijí skoro každou noc. Dobré to mají i na Aljašce, Islandu, v Murmansku. Příležitostně ji vidí Kanaďané na jihu a obyvatelé Spojených států na severu. V Evropě Norové, Finové a Skotové. Unikátní bývá i v Čechách. V různých výškách mívá různé barvy i tvary. V roce 1959 vytvořila na obloze takovou světelnou klenbu, že byla dlouhá 4800 a vysoká 160 kilometrů.
Jako Andersenovy příběhy o čistém citu i krystalické tiché přírodě. Ledové chrámy, největší na světě
Beton, kov, sklo, keramika – to jsou nejpoužívanější materiály ve stavebnictví dnešních dnů. Jsou však i jiné, ze kterých je možné postavit dům. Lze stavět i z vody. Například domy z ledu za polárním kruhem, poblíž polární záře: vzniknou, roztají a zas se postaví…
Nebe hýří barvami. Úkazy, které má na svědomí Slunce a magnetické pole Země
Mrazivé ticho polární noci. Divadlo, které se před užaslými lidskými zraky právě odehrává na obloze, patří k zážitkům, které si člověk pamatuje po celý život. Nejen obyvatelé těchto krajin, ale i výzkumníci, kteří se v té chvíli i přes veškerou učenost zřejmě cítí malí a bezvýznamní. V porovnání se silami, které ozářily nebeskou klenbu fantastickými zelenými a červenými odstíny. Duchovité závěsy se prohýbají, mění své tvary a člověk se nemůže vynadívat.