Sinavá bledost, ostře řezaná tvář a stejně řezavá, chladná zdvořilost. Mrazivý stisk ruky, nadlidská fyzická síla a vůle. Jeho jediné gesto rukou zahání smečku hladových vlků zpět do lesa. Kola kočáru v hlubokém sněhu nejsou vůbec slyšet, a Měsíc vše zalévá svým přízračným světlem. V hlubokém tichu je slyšet pouze frkání klusajících koní a cesta pomalu ale jistě stoupá, ke zřícenině gotického hradu.
Někteří autoři mají tu smůlu, či štěstí, že se proslaví jen jediným dílem a zůstanou s ním spojeni až za hrob. V případě Brama Stokera (8. listopadu 1847 – 20. dubna 1912) a jeho hraběte Draculy, to platí doslova. Jak také jinak, když jde o nejslavnějšího upíra všech dob.
Bavič a spisovatel Václav Upír Krejčí vzpomíná na to, že když zpěvák Ivan Mládek nechtěl jezdit domů v Dobřichovicích blátem, sehnal s tenistkou Martinou Navrátilovou, která bydlela v Řevnicích, peníze na novou silnici. Už se mu jezdí dobře. Mládka má rád i proto, že má rád hudbu, která ho nabíjí. Čím?
