Tak nějak si představoval irský spisovatel Bram Stoker svého hraběte Draculu. Tato postava se zrodila v jeho fantazii, na samém sklonku devatenáctého století. Předlohou tohoto díla se stal valašský kníže Vlad III. Dracula, řečený Tepes, neboli Napichovač. Ukrutník i pro surové, patnácté století.
Panovník, pro kterého lidský život neznamenal vůbec nic. Transylvánie ukrývala svoje tajemství velmi dlouho a Stoker umístil svůj příběh na to nejlepší možné místo Evropy.
I spisovatel je jenom člověk a nikdo nedokáže překročit svůj stín. Motivy spánku a nehybnosti v rakvi, kdesi v zatuchlém sklepení, pouze reflektují jeho dětství. Pokud se vůbec o nějakém dětství dá hovořit.
Až do jeho osmi let byl trvale upoután na lůžko, nedokázal chodit, nedokázal nic. Vše to se mu zarylo hluboko do duše, stejně jako keltské mýty, a vyplulo na povrch v jeho románu. Stal se totiž zázrak, jaké se někdy stávají, a Bram Stoker se uzdravil. Z Dublinu se později přestěhoval do Londýna a otevřely se před ním dveře do vyšších společenských kruhů.
Dracula je mrazivý příběh. Odborníci by řekli, že je to epistolární román, což znamená, že je tvořen dopisy, které si hrdinové příběhu posílají mezi sebou. Světlo světa spatřil v květnu 1897. I dospělí se rádi bojí, a upír hrabě Dracula byl napsán velmi sugestivně.
Přítel Brama Stokera, Sir Arthur Conan Doyle, se o pár let později k tématu pochmurných krajin a tajemných zámků, opředených zlem, vrátil v románu Pes Baskervillský. Možná, že Stoker byl jeho inspirací. Česky si mohli čtenáři příběh o upírovi přečíst o necelých dvacet let později. Od roku 1919.
Možná si řeknete, že dnes už Dracula nikoho neděsí. Dvacáté století nešetřilo prolévanou krví. Dracula by se v hrůze zavřel za branami svého hradu a zdvihl padací most. Konec devatenáctého století v něčem připomínal dobu zcela nedávnou. V Evropě byl tehdy klid, pohoda, relativní hojnost všeho, válka se zdála něčím naprosto šíleným. Lidé zpohodlněli, zlenivěli, nuda a nadbytek. Dracula byl tehdy přijat s povděkem, přeci jenom, je daleko lepší se bát při četbě než v reálném životě. Myslím, že přišel čas, znovu tuto knihu otevřít.
