Vlad III. řečený Napichovač (rumunsky Tepes) byl neuvěřitelně krutý vládce rumunských hor, který se stal předobrazem upíra Draculy. Historický kníže však literárního hrdinu hravě překonával. Po celý život se vyžíval v krutostech a liboval si hlavně v jednom způsobu popravy – tisíce lidí nechal nabodnout na kůl.
Podsaditý, svalnatý muž vzbuzoval strach na první pohled díky orlímu nosu a zeleným očím pod hustým černým obočím. Na valašský knížecí stolec zasedl s tureckou pomocí jako Vlad III. Říkalo se mu po otci Dracula a posmrtně pak Tepes, tedy Narážeč či Napichovač, podle jeho oblíbeného způsobu popravování. Když se v roce 1456 ujal vlády, musel nejdříve potrestat rivalskou bojarskou rodinu, která nechala zavraždit jeho otce i staršího bratra. Hned od začátku měl na rukou krev.
Ale tak tvrdá byla tehdejší doba. Tepes se ocitl v nelehké situaci, Evropu sužoval boj s tureckým sultánem Mehmedem II. a právě Vladovo knížectví leželo na hranicích bojů. Aby mohl přežít, musel mít ve své zemi neomezenou moc. Proto nastolil vládu teroru a zabíjení, i když současně posílil obchod a hospodářství. Jednou z prvních ukázek násilí byla velikonoční oslava krátce po jeho nástupu na trůn, při které nechal vyvraždit většinu svých potenciálních nepřátel – bojarů. Všechny nechal narazit na kůl.
Roku 1460 se rozhodl přestat platit Turkům výkupné za mír a přidal se na stranu uherského krále. Připravoval zápas na život a na smrt. Pro celý národ. A kdo nechtěl bojovat, byl ztracen. Jednou sezval žebráky na hostinu a sál zapálil. Jindy dal upéct několik cikánů a donutil ostatní, aby je jedli: pak si měli vybrat, jestli má pokračovat, nebo půjdou raději do bitvy.
Svým vojákům šel sám příkladem a roku 1460 s několika tisíci muži přepadl turecký tábor. Mehmedova armáda utrpěla velké ztráty. Nikoho nešetřil. V roce 1462 nechal u dunajské pevnosti zmasakrovat přes dvacet tisíc Turků. A to i přesto, že se mu vzdali.
Za svého panování dal údajně popravit 40–100 tisíc lidí. A přestože narážení na kůl byl jeho nejoblíbenější způsob, nebyl zdaleka jediný. Krvežíznivý Vlad Tepes se vyžíval i v dalších druzích zabíjení a mučení. Své nepřátele stahoval z kůže, opékal nebo vařil v kotlích, vypichoval jim oči, uřezával nos a uši, vyřezával vnitřnosti i pohlavní orgány. Škála jeho brutality byla velmi široká. Jistě k takovému sadismu přispěla ponurá doba a drsné metody Turků. Podle historiků však za psychopatickou krutostí a abnormálním sadismem mohla být skrytá i určitá sexuální úchylka, kvůli které kníže dosahoval uspokojení právě při podobných trestech.
Od roku 1462 strávil Vlad Tepes dlouhých dvanáct let ve vězení uherského krále Matyáše Korvína. Ale když se znovu rozhořela válka s Turky, byl propuštěn. Od krále dostal oddíly uherských vojáků a vyrazil do bitvy. A vrátil se ke svým osvědčeným krutostem – vlastnoručně rozřezával zajatce a nepřátele napichoval na kůl. Ale Draculovy dny už byly sečteny. Jeho oddíl přepadla turecká armáda v přesile, všichni vojáci padli a také na něj čekala smrt. Jediný úder ostré turecké šavle setnul Draculovu hlavu. Ta byla poté naložena do medu a jako důkaz smrti velkého nepřítele zaslána Mehmedovi II., který ji narazil na tyč a vystavil. Krvelačný kníže Napichovač tak nakonec skončil jako většina jeho obětí – nabodnutý na kůlu.
