Tajemné pohřebiště
Vídeňský profesor mediálních studií Rainer Köppl přišel s teorií, podle níž byla předobrazem postavy hraběte Draculy šlechtična, která žila ve střední Evropě na začátku 18. století a dospěl k závěru, že onou šlechtičnou nebyl nikdo jiný než Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu. Na tuto stopu jej přivedl objev záhadného pohřebiště nedaleko centra města, kde mezi ostatky ležely tři podivné kostry: hlavy měly oddělené od těla, mezi čelistmi kámen, probodnutý hrudník a překřížené ruce na břiše svázané růžencem. Další zvlášností je, že těla byla pohřbena podle osy sever-jih (při křesťanských pohřbech se však těla ukládala do země do polohy východ-západ).
Köppl se domnívá, že šlo o „protiupíří opatření“, která měla mrtvým zabránit, aby vstávali z hrobu, navštěvovali svět živých a sáli jejich krev. Všichni tři zemřeli mezi léty 1730 až 1740 – tedy v době, kdy na krumlovském zámku žila kněžna Eleonora. Jedna z koster byla ženského pohlaví, a s tím vyvstala otázka, zda nepatří krumlovské vévodkyni, o níž už za jejího života kolovaly všelijaké zvěsti.
Kdo byla Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu?
Eleonora Amálie se narodila 20. června 1682 jako nejstarší dcera knížete Ferdinanda Augusta z Lobkovic, vévody Zaháňského. Provdala se za vlivného šlechtice Adama Františka ze Schwarzenbergu, který zdědil po své tetě Marii Arnoštce mimo jiné i krumlovské vévodství. Po osmi letech se však manželé odloučili, údajně kvůli Eleonořiným pletkám s francouzským důstojníkem. Avšak ani kníže neměl čistý mravní rejstřík a v jeho ložnici se údajně vystřídala řada milenek. Svoji ženu totiž nikdy nemiloval. Vybral mu ji otec, když předtím ve Vatikánu zrušil jeho tajný sňatek s méně urozenou hraběnkou. K manželské krizi přispělo i to, že Eleonora dlouho nebyla schopna porodit mužského potomka. Poprvé otěhotněla až pět let po svatbě, pak dvakrát potratila a vytouženého mužského dědice přivedla na svět až po čtyřicítce. To lidem přišlo divné. Začali ji podezírat, že se spolčila s ďáblem.
Upírka, nebo oběť pomluv?
Jisté je, že Eleonora ve snaze otěhotnět zkoušela nejrůznější praktiky a hledala pomoc u léčitelů. Popíjela bylinné lektvary, krvavě rudé likéry a dokonce i vlčí mléko, o němž věřila, že povzbuzuje plodnost a podle legendy o Romulovi a Removi zaručuje narození mužského potomka. Ač byla vášnivou lovkyní, vlky zásadně nestřílela. Na krumlovském zámku dokonce založila jakousi „chovnou stanici“, kde tato zvířata sama krmila a starala se o ně s nebývalou péčí. Nocí se pak rozléhalo táhlé vytí nad městem a lidé si šuškali, že jejich kněžna holduje černé magii. Tyto šelmy si totiž obvykle spojovali s ďáblem a považovali je též za pomocníky upírů. Tou dobou v Čechách zrovna vrcholil hon na upíry, podporovaný některými církevními teology. Habsburskou monarchii doslova zachvátila antiupíří hysterie, až musela císařovna Marie Terezie vydat zákaz otevírání hrobů a znesvěcovaní těl.
Po smrti svého muže, kterého smrtelně zranil na lovu krátkozraký císař Karel VI., jenž si ho spletl s jelenem, se Eleonora ujala za nezletilého syna Josefa Adama správy celého panství. Záhy dlouhodobě a těžce onemocněla, začala slábnout a ztrácet se doslova před očima. Díky její mrtvolně bledé pleti a pohublé postavě lidé začali věřit, že se otrávila vlčím mlékem.
Už devět hodin po jejím skonu bylo její tělo rozpitváno, srdce vyňato a zřejmě spáleno, aby se znemožnilo mrtvé vstát z hrobu a proměnit se v upírku. V pitevním protokolu sice nebyla uvedena příčina smrti, nicméně císařův lékař pod střevy nalezl výrůstek o velikosti hlavy dítěte, a protože v té době se o rakovině jako nemoci ještě nevědělo, byl tento nález brán jako důkaz vampirismu, tedy nákazy upírem.
Ještě tu noc po pitvě bylo tělo zesnulé tajně převezeno z Vídně do Krumlova, kde si kněžna přála být pohřbena. Pohřeb proběhl v tajnosti v noci 10. května 1741 v postranní kapli krumlovského kostela sv. Víta. Hrob byl bezpečně zabezpečen a zakryt. Na náhrobním kameni chyběl nejen erb, ale i kněžnino příjmení, jako by se příbuzní chtěli od mrtvé distancovat. Fakt, že si Eleonora Amálie výslovně přála, aby byla po smrti pohřbena ve velmi prostém hrobě s nápisem „Zde leží ubohá hříšnice Eleonora. Modlete se za ni.“ spolu s vyobrazením lebky se skříženými hnáty (symbol rčení Pamatuj na smrt), je obecně pokládán za projev její hluboké zbožnosti. Vyznavači upírské teorie však právě toto považují za jasný důkaz jejího upírství.
Dokument o upíří princezně
V roce 2007 vznikl koprodukční televizní dokument The Vampire Princess (český Upíří princezna), který novodobou myšlenku Rainera Köppla, že Eleonora Amálie byla skutečně upírkou, popularizuje. Snímek zaznamenal divácký úspěch, i když je i předmětem kritiky.
Köpplova teorie podle jiných výzkumů nestojí na pevných podkladech. Například v době, kdy měla Eleonora Amálie chovat na krumlovském zámku vlky a „jejich vytí se mělo ozývat celým městem“, Eleonora Amálie v žádném případě na krumlovském zámku nepobývala. Jejím sídlem byla v oné době Hluboká a na Krumlov se přemístila až později. U dalších profesorových tvrzení, o které opíral své závěry, se jasně prokázalo, že se jedná o autorovy smyšlenky či chybnou interpretaci dobových zvyklostí.
Je však prokázáno, že kněžna Eleonora Amálie byla na svou dobu velmi emancipovanou ženou – dokázala se sama postarat o panství, kouřila tabák a její největší zálibou byl lov. Uměla prý výborně střílet a skolila i medvěda. Ve své době dostatečné důvody k tomu, aby po smrti jejího manžela vzbuzovalo její chování ve vyšších kruzích značnou nevoli. A poté, co vážně onemocněla a rozhodla se vyhledávat pomoc u nejrůznějších léčitelů, začala ji i církev považovat za podezřelou a byla dokonce sledována.
Jisté je, že se kněžna Eleonora Amálie ze Schwarzernbergu stala spíše než upírkou či ďáblovým spojencem obětí pomluv a pověrečných fám. Inu, v něčem zůstává lidská společnost stejná i navzdory stoletím.
