Kam vedou podzemní chodby?
Podle proutkařů by první podzemní chodba vycházející z hradu měla být dlouhá asi jen 250 metrů a končit hned za silnicí pod hradem. Sloužila zřejmě jako úniková cesta v době nebezpečí.
Druhá chodba by měla pokračovat směrem na Tuchoměřice, což není nelogické, když víme, že zdejší zámek stejně jako Okoř vlastnil po určitou dobu stejný majitel, jezuitský řád. Z Tuchoměřic podzemní chodby pokračují dvěma směry, jednak přes křižovatku lesních cest u Juliány do Statenic jednak do Kněževsi.
Existenci té kněževské potvrzuje z vlastní zkušenosti pan Radoslava Bušek z Olomouce, který v roce 1939 jako desetiletý se svými rodiči asi půl roku bydlel ve starém domě v Kněževsi, v levém rohu malého náměstí, vzdáleného asi 50 metrů od kapličky. Vyprávělo se o něm, že z něj vede podzemní chodba, a to právě do kláštera v Tuchoměřicích. Pan Bušek část chodby tenkrát navštívil a zjistil, že byla asi dva metry vysoká a půldruhého metru široká a podle terénu klesala severním nebo severovýchodním směrem. Po více jak patnácti metrech se chůze stávala nebezpečná, neboť místy se povalovaly vypadlé kameny. Přesto se při světle baterky dalo poznat, že chodba stále pokračuje.
Vlezli jsme tam jako kluci
Kromě toho objevil také vchod do podzemí kdesi u Kněžívky mezi Kněževsí a Tuchoměřicemi, o němž píše: „Dnes to místo asi bude zasypané, ale v době, kdy jsme s požehnáním učitelky utvořili partu desíti kluků pro prozkoumání chodby, byl vchod, lépe řečeno otvor, v boku otevřený. S baterkami a svíčkami jsme vstoupili dovnitř, ale když jsme se po několika desítkách metrů chůze ohlédli a jen matně za sebou viděli otvor, kterým jsme prve vlezli do chodby, naše odvaha skončila. Chodby byly celkem zachovalé, nijak mokré a na zemi nebylo nic napadaného.“
Podařilo se mu tak tehdy vstoupit do jiného, zachovalejšího úseku podzemní spojnice mezi Tuchoměřicemi a Kněževsí? Možné by to samozřejmě bylo. Samozřejmě se hned hlásí další otázky. V jakém stavu se asi tato podzemní chodba nachází dnes? Existuje do ní ještě tento vstup? A vede opravdu až na Okoř?
Na stopě pokladu
Kdo ví – třeba se jednou skutečně podaří pod hradem objevit nějaké zatím neznámé podzemní prostory a v nich možná i ten velký poklad, který tu má být podle pověsti ukryt. Zatím se v 19. století při jednom jeho hledání podařilo údajně objevit síň s nápisem „Letha Panie 1456 kopali jsme zde…“ doplněným vyrytým obrázkem střely.
Onen poklad by tedy musel být velmi starý, přinejmenším z husitských dob. Anebo ještě starší, třeba templářský? V takovém případě by oním pokladem nemusely být jen cennosti, jako zlato, stříbro a drahokamy, ale třeba také vědomostí. Templáři přišli ve Svaté zemi do styku s arabskými učenci, jejichž znalosti byly v řadě oborů, třeba v lékařství nebo alchymii, resp. v chemii, pokročilejší než v Evropě. Tyto vědomosti se mohly dochovat nejen ve formě zápisů, ale třeba také v podobě přístrojů, třeba astronomických, které byly v tehdejší Evropě neznámé. Takové astronomické přístroje byly významné především pro navigaci na moři, čili s jejich pomocí by mohli templáři doplout do Ameriky dávno před Kolumbem.
Příliš odvážná myšlenka? To jistě ani. Ale našli byste k ní lepší kulisu než tuhle romantickou zříceninu?
