Světélkující mlha a podivný vítr
„Na hřbitově byly jasně slyšitelné podivné zvuky, kterých bylo skutečně požehnaně. Byly to hlasy, které nemohl nikdo vydávat, bylo to troubení auta jakoby od vchodu, kde ovšem žádné auto nestálo,“ uvádí v internetové diskuzi návštěvník s přezdívkou Hunter, tedy Lovec. Na noutonický hřbitov se vydal lovit přízraky s fotoaparátem. A třebaže tam žádné strašidlo nevyfotil, má o čem vyprávět: „Můj fotoaparát odmítal pořídit snímky některých hrobů,“ píše o kus dál. Vzpomíná také na tajemné kroky kohosi neviditelného, které, stejně jako jeho přátelé, za zdmi hřbitova zaslechl.
O podobných věcech vyprávějí rovněž místní pamětníci. Zmiňují se o podivné světélkující mlze, pohybujících se hrobech, míhajících se stínech a náhlých poryvech větru. Jasné příznaky, že zdejší mrtví, nebo aspoň někteří z nich, rozhodně neodpočívají v pokoji. Kdo to však může být?
Přízrak mrtvé hraběnky?
Pátrání v historii noutonického hřbitova nám připomene oběti moru i hroby skrčenců, kteří zde byli pohřbeni už v pravěku. A také jednu urozenou dámu, hraběnku Frederike Küenburgovou, která se roce 1840 se provdala za původem českého svobodného pána Fridriecha Dlauhoweskyho von Langendorf (1811 – 1881), generálmajora a císařského komořího, který vlastnil například zámek v nedalekých Statenicích i polnosti v okolí Noutonic.
Spolu s ním a s dalšími příslušníky této rodiny je hraběnka Frederike pohřbenana hřbitově v Noutonicích. Byla to také údajně právě ona, k níž se váže pověst o kříži na rovněž nedalekém kopci Kamýk u Velkých Přílep. V létě se kříž sice skrývá za listy stromů, v zimě je však vidět i z poměrně velké dálky.
Zabila se?
Zdejší obyvatelé tuto pověst tradují tak, že se zde zabila místní hraběnka, když se z prudkého srázu zřítila i se svým koněm. Protože v okolí ale žila jen jediná skutečnáhraběnka, výše zmíněná Frederike, musela by to tedy být ona. Jenže i těch několik skromných údajů na náhrobním kameni hovoří jasně – Frederike zemřela roku 1893 v požehnaném, věku osmdesáti let v Salzburku.
V úvahu nepřipadá ani další zde pohřbená urozená dáma, byť již ne hraběnka, jen svobodná paní,rovněž Frederike (1840-1911), patrně dcera výše zmíněné hraběnky Frederike. Také ona zemřela v Salzburku, daleko od osudného Kamýku. Pokud však některá z dam – či obě – natolik přilnuly ke svému panství kousek od Prahy, není vyloučeno, že se sem vracejí i po smrtí. Tomu by odpovídalo i to, že se zde nechaly pohřbít, avšak to je do jisté míry jen spekulace. Je možné, že honosný náhrobek neoznačuje hrob rodiny, ale je vlastně jen jejím památníkem, anebo zde jsou pohřbeni jen někteří členové rodiny.
Velmi zanedbaný hrob…
Vždyť právě manžel starší hraběnky Frederike má na noutonickém hřbitově ještě jeden hrob, velmi zanedbaný, ležící jen o pár kroků dále. Sdílí jej s dalším příbuzným, Oswaldem Dlauhoweským, jehož jméno je rovněž uvedeno na onom honosnějším náhrobku. Jsou snad Dlauhowesští nespokojeni s tím, jakého se jim po smrti dostává zmateného odpočinku? Anebo nemohou zapomenout na křivdu, když přišli o své zdejší panství v důsledku pozemkové reformy začátkem dvacátých let po vzniku samostatného čs. státu?
Mezi smrtí a životem
Duše takových nešťastníků prý nenacházejí klidu ani po smrti a často se zjevují na místech spjatých s jejich životem a smrtí. Někdo z Dlauhoweských se tak může i nyní procházet mezi hroby na noutonickém hřbitově nebo na svém někdejším sídle, v zámku ve Statenicích. Ale tam asi sotva. Zámek je totiž nyní v tak strašném stavu, že by vystrašil i strašidlo.
Foto: Jitka Lenková
