Výjimečný příběh Němky Elisabeth Morcheové a šesti jejích synů, kteří byli i československými občany, nově připomíná ve Stvolínkách na Českolipsku pamětní deska. Tři nejstarší bratři se v této obci narodili a proti fašismu bojovala celá rodina v Německu, Česku a poté na západní i východní frontě za druhé světové války.
Jeho jméno se nedostalo na seznam válečných zločinců a v podstatě vymizelo i ze všeobecného povědomí. Vždycky se lépe připomínají vítězství, než porážky a ústupy, ale vojenské dějiny píšou i takoví „řadoví generálové“ jako byl Gotthard Heinrici.
Jako zkušenému vojákovi bylo generálu Weidlingovi jasné, že obrana Berlína je boj ztracený předem a že nemá smysl v něm obětovat víc životů, než je nutné. Za svého Vůdce přesto bojoval až do poslední chvíle, vlastně ještě o pár hodin déle.
Je děsivé, když během války dochází k bestiálním činům ze zvůle vojáků. Co však říct k tomu, když se tak děje na základě příslušné směrnice? Za druhé světové války právě takový rozkaz vydal polní maršál Wilhelm Bodewin Johann Gustav Keitel.