zrada
Císař Rudolf II. byl figurkou v rukou intrikánů. Jeho nemoc ho dohnala k šílenství
Historie se občas opakuje, jako kdyby si říkala, že opakování je matkou moudrosti. Nepomáhá to. Lidé chyby sice opakují, ale nepoučí se z nich. Václav IV. a mladší bratr Zikmund, Rudolf II. a mladší bratr Matyáš. Obě bratrské dvojice dělí dvě století. V podstatě měli stejné osudy. Neschopnost a pasivita, kterou střídaly manické záchvaty aktivity na straně vládnoucích. A u těch mladších energičnost, cílevědomost, ale i bezohlednost a tvrdost v jednání, které jdou přes mrtvoly.
Kdysi milovaný otčím krále Václava II. se stal nenáviděným zrádcem. Záviš z Falkenštejna
Je to krásný příběh. Příběh nasáklý člověčinou. Je v něm vše. Láska i zrada. Vášeň i touha po moci. Odvaha a zbabělost. Intriky a nenávist. Postavám tohoto příběhu věříme. Dokonalost budí odpor a nedůvěru. V tomto příběhu ji nenajdeme. Naopak. Lidské slabosti zde vystupují v dokonalé nahotě. Tři čtvrtiny tisíciletí se přehnaly nad zeměmi České koruny, ale tento příběh nestárne.
Mečem ti hlavu setnu a obličej ti položím k zadku. I když výhružku kníže Břetislav nesplnil, trestal obzvlášť krutě
Vládl český Achilles Břetislav I., jeden z nejstatečnějších vévodů přemyslovského rodu. Vybojoval vítěznou bitvu v Polsku a nezalekl se ani německého císaře: sbor německé šlechty rozdrtil u Domažlic. Druhý proud německého vojska ale mezitím zpustošil severní Čechy. Kdo to měl na svědomí?
Zradil kardinála i krále a přišel ve svých 22 letech o hlavu. Tak to chodí, když někdo chce víc, než na co má
Jmenoval se Henri Coiffier de Ruzé, markýz de Cinq-Mars (1620 – 12. září 1642), a díky svému původu a přízni právě kardinála Richelieu mohl velmi záhy pomýšlet na ty nejvyšší příčky u francouzského královského dvora. Jenže to ambicioznímu mladíkovi nestačilo…