Kdyby se odehrál ve francouzské Provenci, stal by se námětem mnoha básní a písní trubadúrů, kteří opěvovali rytířské ctnosti a lásku. Studené, zimomřivé Čechy byly něco docela jiného. Tak jako vždy v Čechách, vše bylo osudové, vše bylo neodkladné a odevšad hrozila zrada. I od Záviše z Falkenštejna. Kdysi milovaný otčím krále Václava II. se stal nenáviděným zrádcem a byl sťat před hradem Hluboká 24. 8. 1290. Ale nepředbíhejme.
Kdo to vlastně byl, ten Záviš z Falkenštejna? Český šlechtic, se zelenou růží v erbu pánů z Krumlova. Narodil se někdy kolem roku 1250 na hradu Falkenstein, který dnes naleznete v okrese Rohrbach, v Horním Rakousku. Tehdy patřil rodu Vítkovců. Páni z Růže byli po králi nejmocnějším šlechtickým rodem v zemi, a velmi nelibě nesli, pokud se někdo nešetrně dotkl jejich cti, nebo, nedej bože, majetku.
Český král Přemysl Otakar II. byl takovým panovníkem. Rušil práva a výsady šlechtě, a tím si jejich přízeň rozhodně nezískal. Později svoji přísnost a tvrdost olituje na Moravském poli, kdy se Vítkovci přidají na stranu pozdějšího vítěze Rudolfa Habsburského. I Záviš z Falkenštejna, pomůže srazit do prachu krále železného a zlatého, a stane se tak Rudolfovým oblíbencem.
Král je mrtev, ať žije král. Žije, ale je mu teprve sedm let a jeho ochotný poručník, Ota Braniborský, který se těší na tučnou kost z kořisti, vězní mladičkého králevice a jeho matku Kunhutu na hradu Bezdězu. Pevné vězení, nedobytný hrad až do časů mnohem pozdějších.
Královna Kunhuta už má vězení dost. Vsadí vše na jednu kartu a uprchne. Ota Braniborský zuří, ale ublížit následníkovi trůnu se přeci jenom neodváží. Rudolf Habsburský má s tím chlapcem vlastní záměry a je příliš mocný.
Kunhuta sídlí v Hradci nad Moravicí. Pan Mikuláš, pán hradu i vévodství Opavského, sedí v uherském vězení a ona se cítí tak sama a opuštěná. Mikuláš Opavský je synem jejího zemřelého muže, Přemysla Otakara. Anežku z Kuenringu, zvanou Palceřík, strčila Přemyslovi do postele jeho první žena, ve chvíli, kdy definitivně zjistila, že českému králi dědice nedá. Byla to zbytečná oběť, chlapec z takového svazku neměl nárok na královský titul. Nicméně královská krev je královská krev a syn tak vznešeného muže nemohl skončit v nějaké chatrči.
Kunhuta má horkou, uherskou krev a strádá jako žena. O deset let mladší a krásný Záviš, který svou paní na Hradci navštíví, zlomí její srdce. Z návštěvníka se stane milenec a později i manžel a otec. Sex s královnou vdovou, to bylo dost velkým proviněním i v době, která si příliš nepotrpěla na manželskou věrnost. Václav II. dospívá a z milovaného otčíma Záviše se stane člověk, kterého se mladý král začíná bát. Jeho obavy se znásobí v roce 1285, kdy zemře jeho matka Kunhuta, kterou miloval. Na tuberkulózu, ale našeptávači a intrikáni se už rojí. Bůh ví, zda to byla tuberkulóza. Záviš tě chce zavraždit, králi. Buď opatrný. Záviš něco tuší, ale chce ukázat dobrou vůli a pozval krále na křtiny vlastního syna.
Václav II. již nepřemýšlí, je mu všechno jasné. Nechal Záviše zatknout. Vítkovci se pochopitelně vzbouřili a král začal likvidovat jejich vzpouru tím, že vyhrožoval posádkám hradů Závišovou popravou. Vzdejte se nebo… U hradu Hluboká jsou obléhatelé konečně přinuceni svoji vyhrůžku naplnit.
