Počkejme chvíli s odsudkem. Opravdu byly doby, kdy stažené obočí českého krále nevěstilo nic dobrého a u panovníků okolních zemí působilo neklid. I tenkrát, někdy v polovině třináctého století. Příčinou zloby na Pražském hradě byla jedna sto let stará listina, podepsaná tehdejším císařem Fridrichem Barbarossou. Ze stejného důvodu se zlobil se i uherský král Béla IV. Oba vládci měli pravdu, a to je pro případný konflikt ta nehorší konstelace.
Co vlastně ta listina znamenala? V roce 1156 povýšil Barbarossa Rakousko z markrabství na vévodství a dědičně je věnoval rodu Babenberků. Mužům i ženám. Pokud se žena z rodu Babenberků vdala, připadl nárok na Rakousko rovněž i jejímu muži. Rakousko, to bylo velmi lákavé území, a Přemysl Otakar II. i Béla IV. se rozhodli jednat.
Devatenáctiletý Přemysl byl rychlejší. Nejen že si ho za krále zvolila rakouská šlechta, on sám podpořil tuto volbu sňatkem s Markétou, která mohla být jeho babičkou. O rok později se něco podobného opakovalo i v uherském rodu, a rázem nastal problém. Komu připadne Rakousko, komu připadne Štýrsko? Následovalo několik let ozbrojených tahanic a každému bylo jasné, že se rozhodující střetnutí blíží. Dějiny je budou znát jako bitvu u Kressenbrunnu.
Město Marchegg, které založil Přemysl Otakar II., se nachází v Rakousku, na hranicích se Slovenskou republikou. Na pravém břehu řeky Moravy, nedaleko jejího soutoku s Dunajem. Lužní lesy, mokřady, nekonečná rovina. Zpočátku se zdálo, že jde o dokonale patovou situaci. Na pravém břehu vojsko českého krále, na levém vojsko uherské. Nikdo nechtěl vstoupit do Moravy a přepravit se na druhý břeh. Vojsko v brodu je velmi zranitelné, a to si oba velitelé uvědomovali.
Jedenáctého července 1260 navrhl Přemysl svému protivníkovi, že on se svým vojskem ustoupí od řeky, nechá uherské vojsko v klidu přebrodit a k hlavnímu střetnutí by došlo až o dva dny později. Béla IV. znal rovněž rytířské zvyky a byl ochoten tuto dohodu respektovat. Něco podobného však nerespektovali jeho Kumáni, příslušníci turkotatarského kmene, kteří ještě nezapomněli na divoké jízdy a bitvy, v rozlehlých asijských stepích. Přebrodili řeku, a bez varování napadli spořádaně ustupující Přemyslovy jednotky. Situace byla o to horší, že den před tím se rozjely po okolí oddíly zásobování pící pro koně.
Lehká kumánská jízda však tehdy narazila. Doslova. Na hradbu elitní železné jízdy. Kompletně oblečený a vybavený železný rytíř na koni, měl podle tehdejších vojenských příruček hodnotu sedmi pěších. Bitva dopadla pro uherského krále katastrofálně. Osmnáct tisíc mrtvých na bitevním poli, stejný počet se utopil v řece Moravě. Mrtvých bylo tolik, že stavěly tok řeky a po jejich mrtvolách se české vojsko přebrodilo na opačnou stranu. Panický útěk a bleskový postup, který se zastavil až před hradbami Prešpurku, kam Béla IV. poslal parlamentáře s prosbou o příměří. Jednalo se bezesporu o největší středověkou bitvu, ve které právem Přemysl Otakar získal nepsaný titul, král železný a zlatý.
