Tato hvězda je známa od nejstarších dob. Psí hvězda, v souhvězdí Velkého psa, doprovázející mytologického lovce Oriona. Jméno, které známe, mu dali Řekové, až mnohem později. Sírius zcela zřetelně bliká, zvláště za mrazivých nocí, což je způsobeno jeho nízkou výškou nad obzorem.
Byl součástí mytologie dávných civilizací. Ezoterika a okultismus se bez Síria tehdy rozhodně neobešly. I proto, že stejně jako Orion, není vidět na obloze po celý rok. V květnu asi na 70 dní zmizí pod obzorem a opět se objeví začátkem srpna ráno na východě. Tento jeho první východ po „zmizení“ se stal neodmyslitelným symbolem v životě starých Egypťanů. Znamenal blížící se rozlévání Nilu, což byl pro Egypt hlavní zdroj života. A tehdejší civilizace šly ještě dál. Považovaly Síria za souputníka našeho Slunce. Pokud Slunce udržuje život fyzický, přináší teplo, světlo a život, pak Sírius a jeho světlo odpovídá na této planetě za svět duchovní. Kolos, téměř třikrát hmotnější a dvacetinásobně jasnější než Slunce.
Opustíme nyní deltu Nilu a zamíříme čtyři tisíce kilometrů na jihozápad. Nacházíme se v africkém státu Mali, v provincii Mopti. Cílem cesty je útes Bandiagara. Skalní masiv, pískovcový útes, dlouhý přes 150 km, a převyšující okolní terén o půl kilometru. Nacházíme se v tajuplné zemi Dogonů. Jsou nevelkou etnickou skupinou, o počtu asi čtvrt milionu lidí. V Mali je úřední řečí francouzština, Dogoni však používají vlastní řeč.
Je to prazvláštní skupina lidí. Jistě si nyní řeknete, co má nějaký primitivní africký kmen, bez tekoucí vody a elektřiny, společného s vesmírem? Co má společného se Síriem? Náboženské obřady, tance v maskách, které mají připomínat vesmírný koráb Nomma. Nejdůležitější svátek, s názvem Sigi, se slaví jen jednou za šedesát let. Tedy pro většinu Dogonů jenom jednou za život. Oslavují návrat menšího boha Síria. Mnoho lidí si nyní řekne, no a co má být?
Ta záhada je v té větě o menším bohu. Sírius má opravdu průvodce. Bílého trpaslíka, hvězdu, kterou prostým okem nespatříme. Byla objevena až v roce 1862, americkým astronomem Alvanem Grahamem Clarkem. Moderní astronomie objevila něco, co Dogoni uctívají již mnohá staletí. Tento bílý trpaslík oběhne svého většího jmenovce jednou za padesát let. Pokud k tomu připočítáme těch devět let, než se to dozvíme, je to šedesát let a oslava významného svátku Dogonů je rázem vysvětlena. Jen jedna odpověď chybí. Kde Dogoni vzali tuto informaci?
