Výstavu s radnicí šestky pořádá spolek Post Bellum.
Post Bellum je nezisková organizace, která od roku 2001 vyhledává a nahrává vzpomínky pamětníků klíčových momentů 20. století. Založila ji skupina českých novinářů a historiků, kteří se potkávali na tiskových konferencích a výročních pietních akcích a byli přesvědčeni, že pamětníci musí dostat příležitost svůj příběh vyprávět vcelku, souvisle a detailně.
Stěžejním projektem Post Bellum se stala Paměť národa.
Paměť národa je nejrozsáhlejší veřejně přístupná pamětnická databáze v Evropě, kterou budujeme a spravujeme ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů a Českým rozhlasem.
Paměť národa oficiálně zahájila provoz 28. října 2008 a na konci roku 2017 čítala více než 4000 publikovaných pamětnických příběhů veteránů druhé světové války, protinacistických odbojářů, obětí holocaustu, politických vězňů 50. let i let pozdějších, duchovních, disidentů, ale i představitelů moci – agentů KGB, NKVD, StB, politických funkcionářů a dalších pamětnických skupin.
„Průměrně publikujeme denně dva detailně zpracované pamětnické příběhy doplněné kompletní audionahrávkou i krátkými klipy se záznamem nejzásadnějších výpovědí, dobovými fotografiemi, popřípadě dopisy, deníky či jinými archivními materiály, to vše také s anglickým překladem. Od roku 2014 nahráváme svědectví také na video unikátní metodou Eye Direct,“ stojí na stránkách Post Bellum.
„Paměť národa je volně přístupná všem proto, aby nám vzpomínky účastníků dějinných momentů umožnily poznávat podstatu totalitních režimů 20. století, nacismu a komunismu, a také zkoumat motivy a rozhodnutí jednotlivců, kteří se ocitli v mezní situaci. Čím více portrétů se podaří shromáždit, tím pestřejší a srozumitelnější mozaika uplynulého století vznikne. Svědectví rozdělujeme do pamětnických kategorií a přiřazujeme je k historickým jevům a událostem, o nichž pamětníci vyprávějí.“
Strategickými partnery a spolutvůrci Paměti národa jsou Ústav pro studium totalitních režimů a Český rozhlas.
Kromě zaznamenávání vzpomínek pamětníků se Post Bellum snaží také o to, aby se jejich příběhy dostaly do povědomí širšího publika.
„Tým Post Bellum sdružuje více než dvacet zaměstnanců a stovky spolupracovníků, kteří pracují na rozšiřování sbírky Paměť národa, zajišťují finanční prostředky a chod organizace, koordinují vzdělávací a osvětové projekty pro děti i dospělé, vyprávějí příběhy dál. Pořádáme výstavy, vydáváme knihy, organizujeme společenské akce. Deset let na vlnách Českého rozhlasu vysíláme Příběhy 20. století. Podporujeme u žáků i studentů zájem o moderní dějiny i o vlastní kořeny prostřednictvím zážitkových workshopů i rozsáhlého vzdělávacího projektu Příběhy našich sousedů. Každý rok vyhlašujeme největší dokumentaristickou soutěž v ČR a na Slovensku. Stále hledáme nové cesty, jak téma atraktivním způsobem přiblížit veřejnosti, jak rozproudit společenskou debatu o demokratických hodnotách.“ sděluje Post Bellum.
Fotky Josefa Koudelky obkroužily Kulaťák
Vedle této panelové výstavy podařilo se radnici vyjednat s legendárním fotografem Josefem Koudelkou umístění osmi velkoplošných fotografií kolem Vítězného náměstí, tedy do míst, kde kdysi stávala socha V. I. Lenina, lípa svobody i kus tubusu metra s heslem k bůhvíkolikátému sjezdu KSČ. Vybíral je autor osobně.
Josef Koudelka (*1938 v Boskovicích) patří k našim nejvýznamnějším fotografům 20. století. Proslavil se svými fotografiemi invaze vojsk Varšavské smlouvy do Prahy. Je členem proslulé fotografické skupiny Magnum Photos. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří fotografické soubory Cikáni či Exily. V posledních letech se věnuje především fotografování scenérií.
V roce 1961 promoval na ČVUT a později pracoval jako letecký inženýr, od té doby fotografoval divadelní představení starým aparátem Rolleiflex.
Ještě před svou emigrací v roce 1968 dokumentoval invazi vojsk Varšavské smlouvy do Prahy. Snímky, které nejdřív publikoval anonymně, se staly symboly tehdejších událostí, později za ně dostal Zlatou medaili Roberta Capy. Roku 1970 získal azyl ve Velké Británii, kde žil následujících deset let.
Cestoval po Evropě, v sedmdesátých a osmdesátých letech pokračoval ve fotografické tvorbě. Mezi jeho pilotní projekty patřily Gypsies (Cikáni, 1975) a Exiles (Exily, 1988). Roku 1987 se stal francouzským občanem, ve Francii nadále žije a pokračuje v dokumentaci evropské krajiny.
Vernisáž obou akcí je 21. srpna ve 13 hodin na Šesťáku na Kulaťáku, 23. srpna od 18 potom bude v Masarykově salónku na dejvickém nádraží přednáška Michala Šmída, tvůrce pouliční výstavy.
