Josef Dvořák je šestatřicetiletý farmář, který se doslova vzhlédl ve slepicích. A v době, kdy se velká část producentů snaží nahnat co nejvyšší zisk, a to za každou cenu, se on rozhodl vydat opačným směrem. Snaží se rozjíždět projekty, které ho sice stojí hodně sil, ale kterým věří… Mobilní kurník je jedním z nich. Byl to už delší dobu jeho sen.
Myšlenku na „kočovný“ kurník, tedy takový, s kterým je možné měnit místo výběhu slepic, se mu podařilo zrealizovat letos na podzim. V mobilním kurníku je místo pro 220 slepic a 5 kohoutů. Není na něj třeba stavební povolení. Slepice mají výběh venku, mohou běhat po trávě. Až ji vypasou, zpravidla za deset dnů se kurník převeze traktorem o kus dál a slepice jsou zase na trávě. Prostoru na svých pozemcích má Josef Dvořák dostatek. „Cítím tlaky veřejnosti po vajíčkách od slepic z výběhu, proto na tohle myslím. Věřím, že to může být v této oblasti budoucnost,“ říká a naznačuje, že u tohoto jediného mobilního kurníku nechce skončit, ale že pomýšlí i na jejich výrobu nejen pro sebe, ale i pro další chovatele. „Chci nabízet vajíčka pro ty, co nemají babičku se slepičkami nebo možnost mít svůj malý kurník na zahrádce a přesto chtějí mít na stole ta „babiččina“ vejce,“ zdůrazňuje.
Slepice v nouzi
Josef Dvořák se zapojil také do projektu Slepice v nouzi. „Jde o to, že aktivní ekonomický život slepice na farmě je zhruba do čtrnáctého měsíce života, kdy snáší intenzivně vejce. Pak se snáška rapidně klesá. V té době míří slepičky na jatka,“ říká a pokračuje:
„Proto jsme vstoupili do projektu, kde hledáme pro tyto slepice adoptivní rodiče. Tedy lidi, kteří si za příznivější cenu slepičky koupí a dají jim nový domov. Tyhle slepičky i nadále nesou, ale pro farmy nejsou už ekonomické. Mně se tenhle projekt moc líbí, protože dáváme slepičkám druhou šanci. Byl jsem prvním, kdo se do projektu zapojil a byl jsem překvapen, kolik se našlo lidí, kteří si slepice koupili.“
