Na obrázku vidíme Letnou, obraz vznikl v roce 1928 v místech před Národním technickým muzeem, které tu tehdy ještě nestálo. Vodítkem pro určení tohoto motivu z pražské periferie byl nápis na štítu vlevo, který lze přečíst jako D. F. C. Fotbalový klub D.F.C. Prag (Deutscher Fussball Club) byl nejznámějším a nejúspěšnějším fotbalovým týmem německé menšiny v Praze a v meziválečné době patřil k absolutní špičce české kopané. (Kolem klubu se soustředila tehdejší německy mluvící židovská mládež; v roce 1938 se klub odmítl zapojit do henleinovského hnutí a po okupaci republiky byl na jaře 1939 úředně rozpuštěn.) Klub měl hřiště na Letné vedle stadionu Slavie na jihovýchodě letenské pláně. Fronta domů na obraze je Letohradská ulice v úrovni křížení s Oveneckou.
Malíř Karel Holan se narodil právě před 115 lety, 4. prosince 1903 ve staroměstském domě na adrese Rybná 14 (dnes v místě stojí Burzovní palác) do rodiny špeditéra Karla z Opolan (okr. Nymburk) a Anny Hoblíkové, dcery obchodníka z Vepřku (část Nové vsi poblíž Veltrus). Byl jejich nejstarším synem (děti Karel a Jan z Holanova prvního manželství zemřely), po něm přišli na svět ještě bratři Bohumil a Václav. 17. prosince byl pokřtěn jako Karel Štěpán v evangelickém kostele sv. Klimenta.
Karel maturoval na Karlínské reálce. Současně docházel do soukromých škol kreslení Vincence Beneše a Otakara Nejedlého a Maxmiliána Boháče.
V roce 1913 začal studovat architekturu na české technice. Během první světové války byl povolán do armády, kde utrpěl zranění. Po propuštění z armády nastoupil studium na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v letech (1915-21) studoval v ateliérech profesorů Maxmiliána Pirnera, Karla Krattnera a Vlaho Bukovace.
V roce 1921 podnikl studijní cestu do Německa, později tři cesty do Francie (1925, 1927, 1946) a nakonec do Itálie (1948).
Patřil k iniciátorům českého sociálního umění, inspiroval se životním prostředím pražské periferie. Jeho sociálně akcentovaná tvorba, založená na temném koloritu, má převážně baladický a tragický ráz (Utopená, Olšany, Radlice ve sněhu). Pod vlivem Edvarda Muncha pojímal své téma tísnivě, epicky jednoduše a staticky.
V polovině 20. let, v souladu s dobovou tendencí, začal upínat pozornost víc ke krajině, než k figurálním motivům. I když se v Holanově motivu objevují motivy jara a léta, přece je to stále teskný zimní motiv, který určuje ladění tvorby.
Mezi lety 1920-24 byl členem výtvarného odboru Umělecké Besedy B, účastnil se redigování 1., 3. a 4. ročníku sborníku UB Život, v té době také uspořádal svoji první výstavu. Od Umělecké besedy se v roce 1924 odštěpilo několik umělců. Čtyři z nich – Karel Holan, Miloslav Holý, Pravoslav Kotík a sochař Karel Kotrba – založili Sociální skupinu (původně Ho Ho Ko Ko, někdy též Skupina sociálního umění); v téhle skupině byl Holan jednoznačně nejdrsnější a smyslově nejasketičtější.
V roce 1927 se stal členem SVU Mánes, ze kterého byl v roce 1930 po vážné roztržce vyloučen. Poté se stal členem Spolku výtvarných umělců Myslbek. Zde měl výstavu v roce 1933 a v roce 1944. Ve 40. letech přešel k volným cyklům (Lomy). Celým Holanovým dílem proniká baladičnost, teskná a tragická nota, vyjadřovaná temnou barevností. V roce 1952 se stal Laureátem Státní ceny. Souborná výstava k jeho šedesátinám se uskutečnila v prosinci 1953, až po jeho smrti, která jej dostihla 4. října 1953 v Praze. Té patřilo Holanovo zralé dílo – zejména si oblíbil Karlův most, kniha jeho zpodobnění vyšla v roce umělcova skonu.
Dílo Karla Holana je zastoupeno např. v Galerii výtvarného umění v Ostravě, v Galerii hlavního města Prahy, v Galerii moderního umění v Hradci Králové, jeho krajina Podzim byla vystavena v Římě, tuším v Galerii moderního umění.
