První zmínka o Fukovu je z roku 1474. Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto a vesnice ztratila na významu. Je to zvláštní krajina. Uzoučký pruh českého území, ze všech stran obklopený Německem. Tři kilometry dlouhý a sotva půl kilometru široký. S vnitrozemím je spojen jedinou cestou. Otočíte se vlevo, uvidíte hraniční ceduli, otočíte se vpravo, uvidíte hraniční ceduli. Dnes se už naštěstí není čeho bát. Ani pohraničníků, ani těch odnaproti, kteří zde sdíleli osud s českým živlem po celá staletí.
Projdete dosti hustým lesem a pak se před vámi otevře lehce zvlněná krajina, s dalekým výhledem. Jste překvapeni. Čekáte polorozpadlé zdi zničené vesnice, a místo nich hned u cesty nový dům. Perfektní fasáda, krátce střižený trávník, na zahradě bazén. Pokud na zahradní lavičce relaxuje majitel, pozdraví vás německy. Pak se podíváte na patník u plotu a je vám vše jasné. Ten dům je už v Německu. Držíte se úzkostlivě cesty, je to jediná pupeční šňůra, která vás spojuje s domovem.
Přejdete můstek nad železniční tratí, Drážďany – Žitava. Vlak však jenom projíždí a cestující ani nezaznamenají, že se na pár minut ocitli v cizině. A pak přeci jen dorazíte k cíli. Lidé nezapomněli a starají se. Cesta je lemována nově zasazenými ovocnými stromy. V místech, kde stávaly domy, najdete pamětní cedule s čísly domů a jmény jejich majitelů. Dnes už jsou v těch místech jenom pole. Jedinou zachovalou památkou je dobře udržovaný hřbitov, s dřevěným pamětním křížem. Kousek pod hřbitovem narazíte na úzký potůček, který téměř přesně kopíruje hranici této české výspy. S protější německou obcí je spojen dřevěným můstkem a novým hraničním přechodem.
Dvě německé osady, vzdálené několik stovek metrů, jsou sice pečlivě propojené silnicí, ta však české území korektně obchází. Je to zvláštní, ale cesta pěšky, vám bude z jedné obce do druhé, trvat kratší dobu než autem. I ten potůček je vlastně kuriozita. Zamíří po chvíli dál k severu, aby po nějakých třech stovkách kilometrů protékal hlavním městem Německa Berlínem. Ten vodní tok se totiž jmenuje Spréva.
Pokud si tedy uděláte čas a máte pevné boty, návštěva této části české krajiny opravdu stojí za to.
