Dojeli jsme do cíle – na náměstí Republiky. Odtud je to Komenského ulicí k hradu jen malý kousek. Už u brány se naše oči se nemohou odtrhnout od hradního příkopu. Se svou šířkou 23 metrů a hloubkou 15 metrů patří k nejmohutnějším v Česku. Žádné medvědy v něm nevidíme, ale ve třicátých letech minulého století v něm chovali jeleny. Jednoho roku za mimořádně tuhé zimy prý jeleni zmrzli.
V pokladně si koupíme vstupenku na první prohlídkový okruh a pak se už vydáváme se sympatickým průvodcem Ondřejem Tomáškem na prohlídku. Na nádvoří nám prozradí, že gotický hrad byl vybudován na skalnatém výběžku jako pomezní hrad na Vitorazské stezce.
Poprvé je hrad zmiňován roku 1279. Tehdy patřil Vítkovcům z Landštejna. Husité jej stihli vypálit a roku 1573 byl hrad poškozen bleskem. K dokončení neštěstí postihlo hrad roku 1590 zemětřesení. Obnova hradu začala až roku 1605 za Petra Voka z Rožmberka.
Karel Bonaventura Buquoy získal hrad odměnou za vítězství nad českými stavy na Bílé hoře roku 1620. Už o rok později však padl při obléhání pevnosti Nové Zámky. Vdova Marie Magdalena z Biglie se roku 1634 z hradu odstěhovala na rezidenci a hrad sloužil pouze k hospodářským účelům, nacházely se zde úřednické byty. Majitelé si sem jezdili krátit dlouhé chvíle lovem.
Jeden z majitelů, Karel Jiří Buquoy, se vydal na Cejlon s cílem ulovit „velkou pětku“ – slona, lva, nosorožce, levharta a buvola. Že se mu to podařilo, svědčí sloní chobot a buvolí kůže. Jedinou původní místností je buquovský archiv. Obdivujeme též buquovskou knihovnu s více než 17 000 svazky knih. Obdivujeme i číše z hyalitového skla vyrobené v 1. polovině 19. století v buquovských sklárnách. Neunikne nám ani zakrvavená košile Karla Buquoe, v níž generál zahynul při obléhání nových zámků.
Po obědě v jedné z novohradských restaurací se vydáváme na procházku do Terčina údolí. Romantický anglický park se rozprostírá v údolí Stropnice asi kilometr západně od města. Svůj dnešní název získalo podle hraběnky Terezie Buquoyové, pro niž ho nechal vybudovat její manžel Jan Nepomuk Buquoy. Čeká nás tu sedmikilometrová naučná stezka s 12 zastávkami, které nás seznamují s okolní přírodou a se stavbami. Přecházíme most přes řeku Stropnici a naše oči potěší dominanta celého údolí – dvacetimetrový vodopád, který zde byl uměle vybudován. Po osvěžení v řece pokračujeme v cestě, kde narazíme na tvrz Cuknštejn. A už jsme u cíle procházky – Stromu svatebčanů. Jedná se o pět set let starý dub. Pod ním si už mnoho snoubenců řeklo své ano. Pokoušíme se strom obejmout, ale ve čtyřech se nám to nepodaří.
