Holašovice jsou ideálním cílem pro cyklovýlet z Českých Budějovic. Vyjíždíme směrem na Branišov, a v Záboří odbočíme do Holašovic přes Zábořský potok a lipovou alej.
Pro zdejší statky je typické trojstranné uspořádání. Na výtvarně velice detailně a bohatě zpracované průčelí statku navazuje obytná část. V ní bydlel sedlák se svou rodinou, výminek naproti obývali jeho rodiče. Děti to neměly k babičce a dědovi daleko. Oba štíty propojuje typická brána se vstupní brankou, které tvoří jeden architektonický celek. Na obytnou část navazuje část hospodářská – chlévy, stáje a kůlna. Statek uzavírá stodola s velkými vraty, odkud mohl projet vůz s koňmi až za humna. Za nimi se rozkládal velký sad a pole. Pod okny nechybí ani malá zahrádka.
Stejně tak malý se jeví rybníček, který zdobí zdejší náves. Kdysi vedle něj stála kovárna, v níž dnes najdeme koloniál. Sortiment se však více orientuje na turisty než na místní. Nechybí tu ani kaplička sv. Jana Nepomuckého. Je květen, a náves zdobí i májka.
Krásná kulisa pro Prodanou nevěstu! říkáme si v duchu. „Však se tu taky natáčela!“ prozrazuje jeden z místních a doporučuje návštěvu selského dvora, abychom viděli, co ještě před sto lety nesmělo ve statku chybět.
Pluh, jařma a vidle na seno
Vlastimil Hošek nám prozrazuje, že jeho předkové žili v Holašovicích od roku 1524. Vede nás do bývalé hovězí stáje, kterou zčásti pokrývá původní kamenná podlaha. Ukazuje nám nářadí, bez něhož se žádný sedlák neobešel. Žací a secí stroj, pluh, volská jařma, vidle na seno. Pod pojmem žentour si mladší návštěvníci představí název hudební skupiny. Pan Hošek nás vyvádí z omylu, jedná se o motor na pohon mlátičky. V koutě spatříme i bryčku, kterou vozili Hoškovi předkové zemědělské produkty na trhy do Budějovic. Našim očím neuniknou ani necky a pan Hošek se smíchem dodává: „Však jsem se v nich jako dítě nakoupával!“
Protože nám už vyhládlo, míříme do holašovické hospody. Z jídelního lístku vybíráme fazolovou polévku s párkem a bramborové knedlíky s uzeným. Jídlo je vynikající, však tu také vaří výhradně z domácích surovin. Ještě než ochutnáme vyhlášené holašovické koláčky, Petr Klimenda si udělá při obsluhování na předzahrádce krátkou přestávku. „Dneska je hezky, takže je tu víc lidí. Od začátku korony asi nejvíc. Cyklisté projíždějí celou dobu, ale je jich mnohem méně než v běžném roce,“ prozrazuje.
Po obědě se vydáváme na okruh za holašovická humna. Potěší nás pohled na batolící se housátka a koně nás pozdraví řehtáním. A to už přijíždíme k holašovickému Stonehenge neboli kamennému kruhu. Jílkovi postavili před třinácti lety na svém pozemku kruh z obřích kamenů a postupně vznikla řada menších kamenných staveb. Lze tu načerpat pozitivní energii a dokonce se i léčit. My čerpáme energii pohledem do okolní přírody, na blatskou krajinu a siluetu zámku Hluboká…
