Tak jako má Domažlicko nebo Českobudějovicko svoje typické venkovské domy, má je i sever Čech. Jsou výjimečné, jedinečné, neopakovatelné a nenajdeme je nikde jinde, jen na česko-sasko-polském pomezí, tedy v severních Čechách, v Horní Lužici a Dolním Slezsku.
Většina podstávkových domů se stavěla mezi roky 1760 až 1850. Stavěly se i v Horní Lužici, kde stojí tisíce podstávkových domů, díky čemuž jde o největší ucelený region této lidové architektury v Evropě. Například jen v obci Obercunnersdorf jsou takových zachovalých podstávkových domů přes dvě stovky.
V Čechách je největší ucelený region asi s tisícovkou podstávkových domů, jejichž architektura slučuje slovanskou roubenici s franskou zděnou konstrukcí, na Šluknovsku. Roubená obytná část, kde se topilo, držela teplo, zatímco hrázděná nevytápěná část sloužila pro spaní a hospodářské účely.
V severním pohraničí se dodnes zachovalo téměř dvacet tisíc podstávkových domů, které utvářejí charakter zdejší krajiny, a jednoznačně lákají k poznávání, objevování i k výletům. Nesčetné vzory z břidlicových obkladů a vyřezávaných detailů, zdobená okna, dveře a štíty dodnes vypovídají o preciznosti stavitelů i o jejich lásce k domům, které byly po dlouhá desetiletí jejich domovem.
Řemeslné umění našich předků zaslouží obdiv. Podstávkové domy, které se vyvíjely minimálně čtyři století, sloužily jak chudým venkovským obyvatelům, tak i domácím tkalcům, obývali je i zemědělci a hostinští, příslušníci drobné šlechty i statkáři, patřily i mnoha farnostem.
Nejstarší dům v česko-saském pohraničí stojí v Neusalza-Sprembergu. Byl postaven už kolem roku 1530.
