Jedním z takových míst je bezesporu bývalý zajatecký tábor a důl Rolava (dříve Sauersack). Rolava se nachází v Krušných horách v okrese Sokolov v Karlovarském kraji. Původně se zde nacházela obec, která zanikla až vysídlením německého obyvatelstva v roce 1951, kdy byla začleněna do hraničního pásma. Následně byla pobořena většina objektů a jedinou dochovanou stavbou zůstává budova pošty. Na místech, kde stály domy původních obyvatel, dnes roste les.
Zájem návštěvníků přitahují zbytky důlních staveb na Rolavě a v blízké Přebuzi pocházející z druhé světové války. Těžba cínu se v tomto regionu poprvé datuje již do 16. století. V okolí bývalo několik malých dolů a stopy po nich jsou v přilehlých lesích patrné dodnes. V roce 1859 došlo kvůli nerentabilnosti k ukončení těžby. Později bylo zaznamenáno několik pokusů o její znovuzavedení, plně obnovena však byla teprve až během druhé světové války, kdy stoupala spotřeba jakýchkoliv využitelných materiálů.
V roce 1940 se majitelem stává firma Krupp-Gruson-Werk. Ta zde postupně vybudovala kromě technologických částí také úpravnu vody, dílny a nezbytné další zázemí. K zahájení provozu došlo v roce 1943. Cínový koncentrát se pak odvážel do huti ve Freibergu. Byly zde otevřeny dvě šachty, jedna přímo v areálu, hluboká 62 metrů, se na konci války dočkala dalšího prohloubení o 58 metrů. Druhá šachta s hloubkou 175 metrů se nacházela ve vzdálenosti asi jeden kilometr.
Pracovalo zde několik stovek lidí. Částečně se jednalo o stálé zaměstnance, během války sem však přivezli 300 – 450 zajatců ze Sovětského svazu a Francie. Rovněž tu využívali 200 totálně nasazených osob z celé Evropy. Těžba cínové rudy tady probíhala až do května 1945. Protože v blízkosti dolu se na konci války nacházela demarkační linie a na místo dorazili nejprve Američané a později i Rusové, došlo k hromadnému útěků zajatců a dozorců.
Jelikož se z této doby dochovalo velmi málo archivních materiálů, zavdala tato situace důvod k mnoha spekulacím. Tvrdilo se například, že zde probíhala tajná výroba součástek raket V1 a V2, což se nikdy ani v nejmenším nepotvrdilo.
V roce 1947 proběhly demontážní práce a použitelná část strojního zařízení byla odvezena do dolu Nosek v Tuchlovicích. O ostatní se postaral zub času. Došlo k zatopení štol, k propadům a zbytek budov pomalu podléhá zániku až do dnešní doby. Dnes se můžeme podívat zejména na zásobnice úpravny, kde ještě stále nalezneme zbytky rudy – nebo na kruhovou betonovou nádrž na zahušťování kalů. Temné kulisy chátrajících budov lákají i filmaře. U nás si zahrály například v detektivním seriálu Rapl.
Po okolí bývalého dolu vás nejlépe provede hornická naučná poznávací trasa Přebuz dlouhá pět kilometrů, kde najdete 13 zastávek s podrobnými informačními tabulemi.
