Jistě se ptáte, co má tento kostel společného s Milešovkou? Přímo s touto horou rozhodně nic. Je ale zajímavý něčím úplně jiným. Je v něm pohřben Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic, majitel panství Milešov. Tento generál císařské armády, svými velitelskými schopnostmi, podstatnou měrou přispěl k záchraně Vídně před Turky, v roce 1683. Jeho význam je dostatečně prokázán tím, že sem každoročně v září přijíždí rakouský velvyslanec, a klade květiny k jeho náhrobku.
Pokud jste se dostatečně posilnili, můžete zahájit výstup na kótu s nadmořskou výškou 837 metrů. Některé mapy uvádějí o trochu jiná čísla, ale to není podstatné. Nejdříve projdete okolo domu s krásnými slunečními hodinami z 18. století, a minete zámek s domovem důchodců. Lidé nezvyklí na podobné stoupání se sice zadýchají, ale budou odměněni nádhernými výhledy do kraje, z ochozu zdejší meteorologické stanice. Pokud budete mít štěstí na dobré počasí a čistý vzduch, můžete spatřit opravdu pořádný kus Čech. Pokud nebudete mít štěstí a zastihne vás zde bouřka, pochopíte, proč se o Milešovce říká, že je to hromová hora. Její vrchol je totiž ve výšce, ve které se obyčejně bouřkové mraky vyskytují.
Po odpočinku se můžete vydat na zpáteční cestu. Třeba po stejné trase, jak je libo. Neměli byste ale končit tam, kde jste začali. Doporučuji pokračovat dál, po zelené nebo modré turistické trase, a prohlédnout si zříceniny hradu Oparno pod Lovoší. Odolní jedinci si pak mohou troufnout vystoupit na Lovoš. Je o čtvrt kilometru nižší než Milešovka, takže to bude procházka růžovým sadem. Ti méně odolní mohou pěšky na nádraží do Lovosic a ti, kteří už budou před kolapsem, mohou zůstat na vlakové stanici Oparno a doufat, že někdy něco přijede. V každém případě pro rozhýbání a pro likvidaci podkožního tuku je to výšlap naprosto ideální.
