V prázdninových měsících nás k zámku sveze z Benešova vláček. Koncem 13. století tu založil biskup Tobiáš z Benešova gotický hrad. Během staletí hrad vystřídal řadu majitelů (mimochodem mezi ně patřil i Albrecht z Valdštejna), až ho 1. března 1887, kdy ho koupil od Lobkowiczů jako lovecký zámeček František Ferdinand d´Este. Zámeček byl v dezolátním stavu a až následník trůnu mu vtiskl novogotickou podobu. Jako moderní člověk sem zavedl i elektřinu, výtah a ústřední topení. Zatímco jeho strýc, císař František Josef I. se koupal v gumových neckách, František Ferdinand vybavil Konopiště dvanácti koupelnami se sprchami!
K prohlídce si vybíráme salony severního křídla. Přicházíme do nejstarší, gotické části zámku zvané Kronprinz. Místnosti byly určeny pro vzácného hosta, Ferdinandova bratrance Rudolfa. Následníkem trůnu se měl stát právě on. Rudolf se však nikdy císařem stát nechtěl, smýšlením byl spíše republikán. Ani jeho manželství se Štěpánkou Belgickou nebylo šťastné, povahově byli oba odlišní. Rudolf proto vyhledával milenky, až se s jednou z nich, Marií Wetserovou, na zámečku v Mayerlingu zastřelil. Protože císař neměl další mužské potomky, za následníka trůnu zvolil svého synovce Františka Ferdinanda. Ten si vybral za snoubenku Žofii Chotkovou, se kterou se seznámil roku 1894 na císařském místodržitelském plese.
Chotkové vlastnili zámky Veltrusy a Kačinu, několik z nich se stalo místodržiteli v Čechách, budovali silnice, říční regulace, vodovody, parky a zahrady. Staré habsburské nástupnické řády však zůstávaly neoblomné. Žofie nepocházela z císařského rodu, byla stará a ani ne zvlášť hezká! František Ferdinand si musel manželství na císaři doslova vyvzdorovat. Císař z požadavků nakonec slevil, i když pouze v rámci oficiálního nerovnorodého sňatku. Žofie se nesměla těšit výhradám, jaké by jí jako manželce rakouského arcivévody náležely. František Ferdinand se oženil s Žofií na zámku v Zákupech 1. července 1900, odkud novomanželé zamířili „domů“ na Konopiště. Přesto bylo manželství šťastné. Rok po svatbě se manželům narodila dcera Žofie, záhy následovali synové Max a Ernst.
Život manželů ukončily výstřely z pistole srbského anarchisty Gavrila Principa 28. června 1914 v Sarajevu. V červnu 1914 pozval Františka Ferdinanda na přehlídku bosenských jednotek při manévrech správce rakouské provincie Bosny a Hercegoviny Oskar Potiorek. František Ferdinand jako vrchní inspektor rakousko-uherské armády pozvání přijal a svou návštěvu ukončil okázalou přehlídkou v Sarajevu, která se mu stala osudnou.
Na chvíli opět opouštíme historii a stoupáme po schodech do zámecké kaple, zasvěcené patronu lovu svatému Hubertovi. Svou podobu získala právě za Františka Ferdinanda. Vévodí jí oltář s podobou svatého Jiří bojujícím s drakem.
Chodby zdobí skleněné vitríny se zbraněmi, většinou zdobenými slonovinou. Část z nich František Ferdinand zdědil, část odkoupil od majitelů po celé Evropě.
Konopišťská zbrojnice patří k nejhodnotnějším v Evropě. Nevíme, kam pohledět dřív. Zbraně vykládané zlatem a slonovinou, Napoleonova pistole, zlacené zbroje či prachovnice z koňské lopatky! To vše tu můžeme vidět. Poté, co jsme sešli do přízemí, si nemůžeme nevšimnou výtahu, Sloužil pouze císařské rodině a cesta z přízemí do druhého patra trvala dvě minuty.
Jsme opět v přízemí v lovecké chodbě, kterou zdobí kolem čtyř tisíc trofejí. Jen to jen zlomek Ferdinandových úlovků. Ten za svého života ulovil tři sta tisíc kusů zvěře. O všech úlovcích si vedl přesné záznamy.
Zámecká knihovna obsahuje tři tisíce svazků. Zdobí ji portrét Žofie Chotkové, portrét Františka Ferdinanda s jedenáctiletou dcerou Žofií a fotografie synů Maxe a Ernsta. Koncem 30. let oba vystupovali proti anšlusu i proti nacistickému Německu. To byl důvod jejich deportace do koncentračního tábora v Dachau. Oba bratři snášeli věznění s veselou myslí a ke spoluvězňům se chovali velmi kamarádsky. Na následky věznění bohužel předčasně umírají. Jejich sestra Žofie zemřela roku 1990 ve věku 89 let.
Prohlídka končí v kuřáckém salonu, kterému vévodí nádherný krb z carrarského mramoru a nástěnný koberec z 16. století pocházející patrně z Belgie.
Potěšíme se pohledem na dovádějícího medvěda Jirku v zámeckém příkopu a procházka Růžovou zahradou je příjemnou tečkou našeho výletu.
Víte, že…
první světovou válku zavinil šofér, který špatně odbočil? Leopold Lojka (1886 – 1926), rodák z Telče, se vyučil řezníkem, načež narukoval na vojnu, kde si jeho kuráže a pohotovosti všiml hrabě František Harrach. Lojka totiž při manévrech takřka sám statečně zkrotil stádo splašených koní. Hrabě ho přijal do služby jako osobního řidiče. Na manévry do Bosny jeli spolu. Udělali si příjemný výlet přes Rumunsko až do Sarajeva, kde Harrach svůj vůz nabídl k využití arcivévodovi. Protože šlo o automobil přepychové třídy i výbavy, navíc se spolehlivým řidičem, následník nabídku přijal, tím spíše, že svému osobnímu šoférovi Tomáši Dvouletému dal volno na svatbu. Zatímco Dvouletý měl bezpečnostní výcvik a věděl, že při jakýchkoliv komplikacích má bez ohledu na cizí rozkazy z rizikového místa zmizet, Lojka byl civil a amatér. Když při druhém průjezdu městem chybně zabočil z Appelova nábřeží do boční ulice, poslechl Potiorka, zařadil zpátečku, což u tehdejších vozů trvalo několik vteřin, a pokusil se vycouvat. Luxusní vozidlo zastavilo pár kroků od Gavrila Principa. Ten stihl vytáhnout revolver, odvrátit hlavu a bez míření dvakrát vystřelit.
Lojka později s těžkými výčitkami svědomí propadl alkoholu a upil se k smrti.
