Matka Marie Annunciata byl dcerou napůl šíleného krále obojí Sicílie, který v revolučním roce 1848 nechal ve městech Neapol a Palermo pozabíjet nesmyslnou dělostřelbou spoustu lidí. Ferdinand podědil z každého rodu vždy to špatné. Od otce nechuť ke vzdělání, od matky panovačnost, chladnost, lakomství a nadutost. Žádný jiný Habsburk nebyl méně oblíben než on. Kromě své matky, manželky a dětí, nesnášel svoje okolí a dával to lidem najevo. Trpěl komplexy méněcennosti i díky své chatrné tělesné konstituci. Jen díky lékařské péči, kterou si mohl dovolit, unikl smrti na tuberkulózu.
Tradicí Habsburků byla pochopitelně i vojenská služba. Vystřídal řadu posádek, kde se choval tak jak, byl zvyklý. Divoké pitky v důstojnických kasinech, a dokonce nemanželský syn, kterého si pořídil v Praze. Naštěstí se matka spokojila s osmi tisíci zlatých a čest panovnického domu byla zachována. Měl sice jen hodnost poručíka, což ho uvádělo do zuřivosti, ale musely ho zdravit i důstojníci s vyššími hodnostmi, než měl on. Sloužil v Rakousku, Uhrách i v Praze. Stihomam, že ho lidé nesnášejí a každý mu chce jen ublížit, který si přinesl z dětství, zakořenil definitivně. Nakonec i císař usoudil, že Ferdinand potřebuje rozptýlení a poslal synovce na cestu kolem světa. Lodí pochopitelně. Ferdinand navštívil spoustu zemí, včetně Japonska a USA. Státní zřízení v USA ho nadchlo, a protože Maďary bytostně nesnášel, rozhodl se, že první co udělá, až nastoupí na trůn, zruší dualizmus monarchie.
Služba v Praze mu však přinesla skutečnou a osudovou lásku. Hraběnka Žofie Chotková, dcera prastarého rodu, která se k Ferdinandovi hodila i povahou. K poddaným vrchnostensky zlá, ale ve skutečnosti chudá jako kostelní myš. Ferdinand ji uklidil do Prešpurku, jako dvorní dámu markýzi Izabele. Do Vídně nedaleko. Tato markýza si společně se svou dceru Kristýnou brousili na následníka zuby. Nešťastně zapomenuté hodinky, s fotografií Žofie uvnitř, vše prozradily. Dvorní dáma si musela sbalit kufry a zhrzená markýza vše za tepla donesla císaři.
Císař dlouho váhal, ale nakonec ustoupil. Koneckonců, morganatický sňatek už Habsburkové měli a nešťastná smrt Rudolfa císaře vyděsila. Aby tak i Ferdinand… Přinutil synovce k veřejné přísaze, v němčině i v maďarštině, že si potomci z nového manželství nebudou činit nároky na trůn. Dlouhý a ponižující text Ferdinand přečetl, podepsal a za tři dny se konala v Zákupech svatba, na kterou z Vídně pochopitelně nikdo nepřijel.
Přeskočme nyní čtrnáct let. Historie Sarajevského atentátu je příliš dlouhá a příliš podrobná a není zde pro ni místo. Věčný čekatel na trůn a generální inspektor armády, zuřící na tu skupinu nesmrtelných gerontů v Hofburgu, odjel na plánované manévry do Bosny se svojí ženou, nyní už vévodkyní z Hohenbergu. Zatočit s Maďary, obnovit slávu armády Rakouska a monarchie bylo stále jeho snem. Vzor USA měl trvale před očima. Pak zazněly výstřely. První výstřely, první světové války. Kulka, která zabila arcivévodu, zůstala nevyjmuta mezi krčními obratli. Kulka, která zabila vévodkyni Chotkovou, je vystavena na Konopišti.
