Stál jsem ve velkém vedru na stanici tramvaje a jela už konečně ta požadovaná. Vedle stojící starší dámy se už chystaly nastupovat, ale jedna z nich řekla: „Zůstaneme ve stínu, ta má otevřená okénka.“ Tak tohle mne zaujalo a tramvaj jsem také vynechal a zeptal jsem se dam, jak to myslely. „Jedeme tady s Božkou tramvají velmi daleko, a tak čekáme na tu moderní, která má klimatizaci. Jestliže jsou otevřená okénka, tak to signalizuje, že s klimatizací není něco v pořádku a tu hodinu v takové tramvaji bychom snad nepřežily,“ svěřuje se paní Běta.
Jistě ne každý si může z časových důvodů počkat na jinou tramvaj, ale samozřejmě pokud do takové tramvaje nastoupíte, není to nic příjemného, zvláště když je „našlapáno“. Ovšem není to jen o tom, že klimatizace nefunguje. Často se stává, že cestující přesto, že je na to upozorněn, otevře okénko, tím se účinnost klimatizace sníží, a pak, když nastoupí další, otevírají okénka jako na běžícím pásu a klimatizace to neutáhne, i kdyby se „strhla“.
Pomyslnou výhodou „naší klimatizace“ je ovšem to, že není tak agresivní jako třeba v Melbourne. Tam nastoupíte ze čtyřicetistupňového horka do „ledárny“. Jel jsem tam autobusem a zklátila mne horečka a angína. Požádal jsem řidiče, zda by nemohl trochu foukání ubrat, ale on mne odkázal na teploměr ukazující ve voze 23 stupňů, ačkoliv mi ruka přimrzala k opěradlu. Inu, předpis je předpis.
Tak ať vám ve vedrech jede ta správná klimatizovaná tramvaj či autobus!
