Než jsem začal psát tyto řádky o tom, jak by se lidé měli chovat ve vedru, a zvláště my starší, abych použil eufemismu, musel jsem se zamyslet sám nad sebou.
Byl jsem hrát, byť ráno, tenis ve vedru, točila se mi hlava a úplně jsem zapomněl, že je mi skoro 76. Proto bych rád varoval ostatní před neúměrným podceňováním veder.
Sám jsem byl před několika lety svědkem úmrtí na kurtu člověka, který byl v ohromné kondici, ale vedro ho „pohřbilo“. A co teprve populární dětský bavič minulosti Antonín „Strýček“ Jedlička. Ten zemřel na dvorci za velkého vedra v Houšťce a nejenže sobě způsobil smrt, ale dlouho zanechal stopy v duši svého soupeře, dnes režiséra Vojty Nouzáka.
Ono to není jen o sportu, ale i o některých pracovních činnostech, kdy se vám zdá, že třeba vaše zahrádka není dostatečně opečovávána, ale vězte, že ona ještě chvíli vydrží, zatímco vaše srdce nemusí…
Je to i o dodržování některých pravidel. Například v Austrálii jsem se ve vedru vydal bez čepice a vody do města. Hned po pár krocích mne zastavil místní občan a myslel si, že jsem totální magor, když se vydávám takto napospas slunci. Pak mi vysvětlil, jak hazarduji se svým zdravím, a často si na to vzpomenu, i když, jak jsem psal, někdy dbát tohoto varování zapomenu.
Tak ty vedra nějak přežijte a nepřehánějte svou aktivitu. Fakt to nestojí za to, jde doslova o lidský život! Já už jsem si slíbil, že se taky polepším!
