Tisíc kilometrů na východ od našich ranic se válčí. Covidem a hlavně nesmyslnými vládními opatřeními zdecimované hospodářství čelí nehorázným cenám energií. Místo pomalého zotavení se se na něj – po všech možných lockdownech, karanténách, zákazech letů a dalších omezeních – teď valí vlny krachů, insolvencí, poklesů poptávky a zdražování.
Kvůli globálnímu propojení se ekonomická krize nevídaných rozměrů týká prakticky všech. Přesto mají letos na Vánoce přijet do Prahy opět tisícovky turistů. A budou slavit a utrácet, jako by se nechumelilo.
Nebo možná, jako by to tak mělo být už naposled? Trošku mi to připomíná jednu kamarádku, která si kdysi před Vánoci půjčila na nekřesťanský úrok 40 tisíc, aby dětem udělala hezké svátky. Co bude dál, neřešila.
Stejně jako všichni ti, konečně „z klece vypuštění“ turisté, kteří mohou zase cestovat a netuší, jestli jim to zase někdo v dohledné době z jakéhokoliv – a jakkoliv bizarního – důvodu nezakáže. Rozumět tomu není těžké.
Přesto se člověk neubrání vzpomínce na Titanik, kdy ten slavný a „nepotopitelný“ parník narazil do ledovce, nabíral vodu do podpalubí a jeho cestující, místo aby začali tuto fatální situaci nějak smysluplně řešit, dál tančí a baví se… Jak to pak nakonec dopadlo, víme všichni.
