Vypadá to trochu jako déjà vu. Při zprávách o opičích neštovicích se totiž do mysli vkrádá pocit, že to už tady přece bylo. Vzpomínáte si?
Nejdřív se mluvilo o pár Číňanech, kteří se nakazili baštěním netopýrů. Byla to spíš taková kuriozita, že? A co z toho pak bylo? Dvouleté šílenství plné zákazů a krachujících podnikatelů, předražených kšeftů s respirátory a vakcínami, zavřené školy a zvlčilé děti na on-line výuce, vyděšení a osamělí senioři v domovech důchodců.
Až teď se konečně pomalu začínáme dozvídat, že s covidem se zkrátka musíme naučit žít a že všechna ta drakonická opatření, která byla v Česku jedna z nejpřísnějších, nijak zvlášť účinná stejně nebyla. Spíš naopak.
No, a teď je v Evropě už několik desítek tisíc nakažených s opičími neštovicemi. A podle toho, co popisují první pacienti, to tedy rozhodně žádná chřipečka není. Do toho pouhou tisícovku kilometrů na východ od nás zuří válka a ceny elektřiny a plynu lámou nové rekordy. V takovou chvíli jistě nebude složité propadnout panice.
Necháme se znovu dohnat „strašidly“ zaklínajícími se vědou a veřejným zájmem k omezování svobody, jako jsme to už zažili během covidu? Dáme opět prostor různým vykukům ohánějícím se slovy o zdraví lidí, aby si na nás nehorázně namastili kapsu? Dokážeme naslouchat skutečným odborníkům, kteří – bůhvíproč – byli v minulé „epidemiologické zkoušce“ vytlačeni téměř do undergroundu? Prohloubí se ještě víc příkopy v již tak rozdělené společnosti? Co myslíte?
