Těmito slovy častovalo Rudé právo členy protikomunistické opozice po vzniku Charty 77. Během Palachova týdne v lednu 1989 je zase označovalo za nezodpovědné a podvratné živly, které berou slušným lidem klid na práci.
Teď je opozice označována za lůzu, Putinovu spodinu či zrádce národa, které je třeba střílet. Část společnosti se přitom právě kvůli tomuto přístupu již tak zradikalizovala, že vzájemný dialog už je v podstatě vyloučený.
Ostrakizace a dehonestace opačných názorů, které naplno vyhřezly během covidového „běsnění“, už dosahují takové míry, že to začíná ohrožovat přímo demokratické uspořádání našeho státu, jak před tím varoval ve svém projevu v parlamentu ministr spravedlnosti Pavel Blažek.
Silový přístup, zákazy, omezování svobody slova a prosazování jen jednoho „správného“ názoru situaci pouze zhoršují. Pod vlivem prohlubující se ekonomické krize hrozí, že společnost brzy vybuchne jako „papiňák“.
Stejně jako tomu bylo v roce 1989, kdy k otevřenému odporu proti systému jako pověstná poslední kapka stačila estébácká provokace s mrtvým studentem Růžičkou v podání agenta Zifčáka. Pokud bude vláda ignorovat a urážet své kritiky, může pak podobná jiskra – a třeba i od stejných „starých struktur“ – brzy smést také ji.
