Tři králové milovali provokace, nacistům se smáli do obličeje

28.3.2021
Jan Januš

Ve svém novém románu M + B + M píšete, že jste si potřeboval dát příběh Tří králů dohromady. Co bychom o nich a o českém odboji měli vědět, kdybychom to museli zúžit na několik vět?

Že takřka jamesbondovský příběh agenta A-54 byl pouze jednou z částí aktivit odbojové skupiny Tří králů. Měli bychom si pamatovat, že nejen tito tři muži, ale také ohromné množství dalších žen a mužů bylo odhodláno za svobodu svou i republiky obětovat vlastní život. Měli bychom vědět, že působení odboje za protektorátu je dodnes zamlženo množstvím legend a polopravd či dokonce lží vzniknuvších mimo jiné během čtyřiceti komunistických let. A měli bychom na ně vzpomínat, připomínat je, protože pokud na ně zapomeneme, ztratíme kus národní identity, která – jak doufám – je pro nás a pro národ důležitá. A musíme vědět, že na obou stranách barikády stáli skuteční lidé, ne žádní čeští Avengers proti nacistickým nadlidem. Odbojáři byli obyčejní lidé, kteří dokázali neobyčejné věci, což je fascinující. Nemuselo se vždy jednat o spektakulární akce typu likvidace konfidenta nebo dokonce zastupujícího říšského protektora, nebezpečné bylo úplně vše včetně distribuce odbojových tiskovin.

Jakou jejich akci považujete za nejzásadnější?

Takových akcí bylo mnoho. V současné době se přikláním k názoru, že velmi zásadní byla jejich činnost sabotážní. Kromě organizace tří bombových útoků přímo v Německu se jednalo o nálože vhazované do kotlů lokomotiv nebo o sabotáže v průmyslových podnicích. Stejně zásadní byla jejich činnost organizační, kdy za jejich pomoci (hlavně Balabána) vznikala velká odbojová organizace poté, co gestapo rozvrátilo první garnituru Odboje Národa. A nerad bych opominul jejich spolupráci se skupinami, které vytvářely a následně distribuovaly ilegální tiskoviny, ty často pracovaly s humorem jako skvělou propagandistickou zbraní.

Už jsi čet‘ Mladý svět? Vzpomenete si, kdy jste byli naposledy v restauraci a v jaké?

di riskovali, dá se říct, že potřebovali adrenalin? Co udělali podle vás nejodvážnějšího?

Každý chybný krok mohl znamenat zatčení a smrt. A někdy to ani nemusela být chyba, prostě jen smůla. Z výčtu jejich akcí nelze vybírat tu nejodvážnější, ale mohl bych zdůraznit, že jak Josef Mašín, tak Václav Morávek se dostali na konec své cesty, protože chtěli zachránit spolubojovníka. Obětovali se jeden pro druhého. Nejodvážnější rozhodně bylo, že udělali cokoliv z těch věcí, jimiž se za protektorátu zabývali. Smrt je mohla potkat doslova na každém kroku. Myslím si, že adrenalin je hnal kupředu stejně jako je kupředu hnal vztek a nenávist k nacistům.

Celý rozhovor si můžete přečíst v Mladém světě č. 6/2021, který vyšel 25. března

Zdroj: A 11


Nepřehlédněte