V obou případech novináři neustálým pitváním a nafukováním obou kauz poměrně dost bezohledně dolují z diváků citovou spoluúčast a fakta zůstávají poněkud stranou.
Občané okradení H-systémem
Začátkem devadesátých let, toho dnes už poněkud mytického období, bylo možné cokoliv. Banky půjčovaly desítky milionů na v podstatě bezcenné diamanty a obrazy, Viktor Kožený sliboval za investici kuponových knížek do jeho Harvardských fondů jistotu desetinásobku a H-systém poměrně levné, ale krásné bydlení kousek za Prahou. Zda se to Petru Smetkovi skutečně jen vymklo z rukou anebo jestli chtěl zájemce o toto bydlení podvést od začátku, ví jenom on sám. Dnes občanům, kteří si své domky nakonec dostavěli sami, hrozí podle příslušného soudního rozhodnutí vystěhování.
Stavěli přes zákaz
Ve vší té emoční smršti jenom velmi zaznívá informace, že občané si své domky dostavěli vlastně neoprávněně. Zda tomu tak opravdu je, zřejmě neví ani naši soudci. Jinak by sotva bylo možné, aby tři soudy rozhodly takto a čtvrtý úplně naopak. Který soud má pravdu? Těžko říct. Všechno je to jen o výkladu práva a jeho aplikaci. A ty mohou být – a také jsou různé. Který soud je spravedlivý? Těžko říct. Starý právnický vtip říká, že k soudu si chodíme pro rozsudek, ne pro spravedlnost.
Tady milost neexistuje
Soud je přitom veden myšlenkou, že občané, kteří si své domky dostavěli, si tehdy rozestavěné stavby přivlastnili protiprávně. Tyto stavby se měly stát částí konkursní podstaty a ne, že si je někteří poškození „zabaví“ pro sebe. Tím vlastně poškodili všechny ostatní, kteří rovněž H-systému za bydlení zaplatili, ale nedočkali se třeba ani základů „svých“ staveb. Měli bychom se také ptát, v kterém okamžiku přesně mělo přejít vlastnické právo k domkům a pozemkům pod nimi z H-systému na nové majitele. Protože nedotknutelnost vlastnictví je základním pilířem našeho právního řádu. I tehdy, kdy majitelem čehokoliv je zkrachovalá nebo vytunelovaná firma vlastněná osobou řekněme s pochybným morálním kreditem. Občané, kteří domky dostavěli, by však rovněž měli obdržet náhradu za to, o kolik své nemovitosti zhodnotili.
V trestním právu případy, kdy soudy rozhodnou dle práva, ale z lidského hlediska jde o rozhodnutí příliš tvrdé, může zachránit prezidentská milost. Dokonce i finanční úřad se může nad nějakým nešťastníkem ustrnout a daně mu prominout z důvodu tvrdosti zákona. V občanském právu žádná taková možnost není. Když by stát, tj. soud, chtěl někomu, z lidského hlediska i právem „pomoci“, nemá odkud na tu pomoc vzít, protože na to neexistuje žádný státní fond. Pomoci postiženým by tak mohla snad jen humanitární pomoc.
A ještě ty tygři
Naše evropská, resp. euroatlantická civilizace rozděluje zvířata na ta privilegovaná, hodná ochrany a ostatní, se kterými si děláme, co chceme. Jsme znechuceni případem tygrů chovaných u nás zřejmě jen proto, aby byli poté, co dorostou „jateční váhy“ usmrceni a spotřebováni. Vlnu odporu před časem zvedlo utracení rok a půl starého žirafího samce, tedy ještě mláděte, v kodaňské zoo pro pouhou nadbytečnost. Jsme znechuceni japonskými rybáři masakrujícími velryby stejně jako tradičním lovem delfínů na Faerských ostrovech. Ale zvířata přece zabíjí i naši myslivci a nechávají zabíjet naši zemědělci. Přitom mezi kuřaty, kravami, tygry a delfíny není žádný rozdíl. Všechno jsou to zvířata, živé bytosti. A svůj osud si nevybrala, ani si ho vybrat nemohla.
Na rozdíl od klientů H-systému. Těm nikdo pistoli u hlavy nedržel. Tak na co si naříkají?
