I když vrah samotný byl těžký alkoholik a recidivista, na jeho spolubydlícím mu vadilo právě to, že nezřízeně pije alkohol a nedodržuje základní hygienické návyky. Jejich problematické soužití plné hádek a rvaček skončilo drsným „výchovným výpraskem“, po kterém zůstal na zemi mrtvý muž ležící v tratolišti vlastní krve.
Sedmatřicetiletý Petr Ježek napadl na jaře roku 2009 ve svém bytě v Zahradním Městě svého o deset let staršího spolubydlícího. Tomu přitom původně pomohl ve velmi tíživé situaci, když se po rozvodu s manželkou ocitl náhle na ulici. Společné bydlení jim ale moc nešlo.
Výchova nunčaky
Ježek svého společníka živil, nechával ho u sebe bydlet zadarmo, pral mu prádlo a dokonce za něj platil bohatýrské útraty po hospodách. Přesto se mu spolubydlící nedokázal odvděčit ani tím, že by dodržoval Ježkem stanovená základní pravidla pro jejich bydlení, zejména co se týkalo hygieny. Jejich vzájemné spory, hádky a někdy i fyzické strkanice se u nich doma odehrávaly téměř na denním pořádku. Stejně tomu tak bylo i onen osudný dubnový den před 14 lety.
Ježek chtěl spolubydlícího kvůli dlouhotrvající nespokojenosti s jeho chováním vyhodit z bytu. Ten na něj, s notnou hladinkou alkoholu v krvi, začal křičet, ať ho klidně zabije.
Hlasitá hádka nakonec přerostla ve rvačku. V ní měl ovšem Ježek nad svým 133 centimetrů vysokým spolubydlícím jednoznačnou fyzickou převahu. A ten, ať už ze strachu, bolestí či z opilosti, se během rvačky pokálel. Přes Ježkovo naléhání se ale tvrdohlavě odmítal umýt. Pohár Ježkovy trpělivosti s ním definitivně přetekl a rozhodl se, že na svého problematického kumpána „výchovně zapůsobí“.
Konkrétně si na něj vzal nunčaky, dvě krátké hůlky spojené řemínkem či lankem, které se používají v asijských bojových uměních, a začal mu jimi výhrůžně točit kolem hlavy. „Nedošlo však k žádnému velkému násilí,“ hájil se před soudem. Když jej jimi zasáhl, tak prý jen nešťastnou náhodou.
K tomu ho sešvihal vodítkem na psa ukončeným železnou karabinou, což si ale podle Ježkových slov opravdu zasloužil a k tomu všemu jej také brutálně zkopal. Když si řekl, že jeho „lekce dobrého chování“ už stačí, konečně s bitím skončil a zašel se nejdřív uklidnit do nedalekého baru. Po pár skleničkách pak odjel za svou přítelkyní, kde strávil nadcházející noc.
Mrtvý lišák
Druhý den dopoledne, po návratu do svého bytu, spatřil svého spolubydlícího, jak tam ještě pořád leží v kaluži krve na podlaze a nehýbe se. Jak Ježek při výpovědi řekl soudu, domníval se, že na něj spolubydlící hraje „mrtvého lišáka“. Jenže v tomto případě se mýlil. Bohužel to nebyla hra. Spolubydlící byl mrtvý. Podlehl následkům krvácení do mozku, které mu Ježek, spolu s dalšími mnohočetnými poraněními, způsobil.
Ježek ale později soudu vysvětloval, že sám své budoucí oběti během zápasu způsobil jen lehká zranění. Spolubydlící, který měl špatnou motoriku, se podle něj zranil, když v opilosti narážel do stromu. Soud ale této jeho verzi neuvěřil a odsoudil ho za neúmyslné usmrcení na 11,5 roku za mřížemi. Ježek se vůči trestu odvolal a soud vyšší instance mu, vzhledem k tomu, jak se o svého spolubydlícího celou dobu před vraždou staral, snížil trest odnětí svobody na deset let.
Otcovrah
Během vyšetřování vyšlo najevo, že v roce 2009 Ježek nezabíjel poprvé. Už počátkem 90. let, v pouhých devatenácti letech, zabil svého otce – násilnického alkoholika, který tyranizoval celou rodinu. Podle znalců v té době trpěl přechodnou duševní poruchou. Dostal tenkrát šestiletý trest a v roce 1995 ho z vězení propustili na podmínku.
Po vraždě v roce 2009 se experti na lidskou psychiku shodli v tom, že Ježek je velmi impulsivní a necitlivý a že mívá občasné sklony k týrání. A také na tom, že možnost jeho nápravy je velmi malá.
Zdroj: ČTK, iDNES.cz, Aktuálně.cz
