Sedm vražd, čtyři pokusy o vraždu, šest znásilnění a osm pokusů o něj – to je otřesná bilance nejhoršího sériového vraha poválečné historie Česka Václava Mrázka. Ačkoliv v jeho nitru se skrývala lítá šelma, navenek působil nenápadně a spořádaně. Proto dlouho kriminalistům unikal. Osudné se mu staly až krádeže v kapsách kolegů na šachtě.
Václav Mrázek pocházel z velmi chudé rodiny, s rodiči a jedenácti sourozenci bydleli v odstaveném vagonu a už od dětství ho jeho otec posílal krást. Vyšel z páté třídy a kromě krádeží se živil jako pomocný dělník. Snil přitom o kariéře vojáka či policisty, nicméně jeho neduživá postava a chabá inteligence mu to neumožnily.
Vražda na pastvě
Jeho sen se mu částečně splnil po druhé světové válce, kdy jezdil jako ozbrojený doprovod vlaků s humanitární pomocí do Rumunska a do Bulharska. Během cest Mrázek spolu s ostatními strážnými souložil s prostitutkami, někdy i se čtyřmi za noc, a seznámil se tam se sadisticky a násilně zaměřenou pornografií, která ho silně vzrušovala. Po svém návratu „do civilu“ ho už normální sex nezajímal.
V létě 1951 se tak odhodlal k první vraždě. Jeho obětí se stala teprve patnáctiletá Hanka Ch., která u severočeské obce Drahonice pásla krávu. Mrázek ji nejprve omráčil klackem, pohlavně zneužil, a když začala přicházet opět k vědomí, utloukl ji k smrti.
Pistole i nůž
A za pár týdnů zabíjel zas. Tentokrát pomocí pistole značky Walther, kterou zastřelil dvaatřicetiletou Bronislavu P. na silnici nedaleko Chomutova, když se pozdě večer vracela z nemocnice od svého manžela. „Nejvíc mě pohlavně uspokojovalo, když jsem ženu dostal výstřelem,“ popsal Mrázek později vyšetřovatelům své pocity při zabíjení. Jenže střelba nadělala spoustu hluku, proto se příště rozhodl pro nůž.
K tomu došlo již o tři týdny později, napadenou osmadvacetiletou Annu Š. chtěl poblíž Kamencového jezera u Chomutova bodnout do krku, ale naštěstí se jí trefil do čelisti, čepel sklouzla a ona stihla utéct. Další pokus přišel za pět týdnů. Při něm opět nedaleko Chomutova osmnáctkrát bodl do břicha a hrudníku Ernu M. Díky silnému kabátu ale přežila i ona a kriminalisté si jednu chvíli dokonce mysleli, že vzhledem ke slabosti útoku ji mohla napadnout i žena.
Zvláštní skupina
Po dvou neúspěších se Mrázek odmlčel až do léta 1952, kdy v noci zaútočil na dvaadvacetiletou Elenu M., na kterou narazil během své projížďky na kole. Oběma výstřely ale minul a třetí střela se zasekla v hlavni. „Tak upaluj, ty krávo,“ řekl jí nakonec a nechal ji být. Tolik štěstí ale neměla o hodinu později na stejném místě šestnáctiletá Marie D., které prostřelil hlavu a pak ji, už mrtvou, zneužil.
Na další vraždu si počkal dva roky, kdy zastřelil a pak zneužil šestnáctiletou Jiřinu H. a o rok později zabil dokonce milenecký pár, Lucii D. a Karla T., na který narazil v lese. Vyšetřovatelé konečně pochopili, že mají co dělat s nebezpečným zabijákem a sestavili zvláštní skupinu na jeho dopadení. Prověřili 25 tisíc lidí, ale Mrázek jim stále unikal.
Poslední štace
Protože ale věděl, že v okolí Chomutova je pro něj horká půda, přestěhoval se do Kladna. A tam zabíjel naposledy, když se vydal krást do domu svého „štajgra“, o kterém věděl, že má tu noc šichtu. Jenže tam byla jeho žena Alžběta B., a proto se ji rozhodl umlčet. Její jedenáctileté vnučky se nejprve vyptal na cennosti, ale když už byl na odchodu, vrátil se a znásilnil ji.
Osudnou se mu stala až jeho nenechavost, kdy ho přistihli při krádeži v šatně, kde se prohrabával kapsami svých kolegů. A protože se tam ztrácely věci už dlouhodobě, skončil na bezpečnosti a při následující domovní prohlídce se u něj našly jak ukradené věci jeho obětí, tak samotná vražedná zbraň. Za necelých čtrnáct měsíců od poslední vraždy skončil na popravišti.
Zdroj: Wikipedie, serialkillers.com
