Um houslisty Josefa Slavíka ocenili Paganini i Chopin. Zemřel mladičký na přechozenou chřipku

26.3.2019
Andrea Cerqueirová

Obec Jince na svého nejslavnějšího rodáka nezapomíná. Jak již Náš REGION informoval, nachází se tam historická huť Barbora, kterou chce vedení městyse zrenovovat, přičemž – jak uvedl starosta Josef Hála, část objektu hodlá věnovat právě rodákovi Josefu Slavíkovi. V obci je mimo jiné i společenské centrum nesoucí jeho jméno a věnovala mu také materiál s fotografiemi, který zpracovala Irena Ungrová a na radnici je k dispozici veřejnosti. Uvádí v něm, že v roce 1815 se rodina Slavíkových přestěhovala do Hořovic „a malý Josef byl v té době již tak zručný, že zastával primária v kvartetu hraběte Rudolfa Vrbny“.

V Jincích chtějí renovovat unikátní historickou huť Barbora

Oslnil vídeňské obecenstvo

„Když hrabě rozpoznal chlapcův talent, vzal ho do Prahy k přijímací zkoušce na konzervatoř a po přijetí hradil sedm let náklady na jeho studia. Slavík studoval housle jako hlavní nástroj u profesora B. V. Pixise a žádný technický problém před talentovaným hudebníkem neobstál,“ uvádí Ungrová. Pokračuje tím, že po absolutoriu se Slavík stal koncertním mistrem ve Stavovském divadle, začal i samostatně koncertovat a psát vlastní skladby pro housle, ve dvaceti letech měl pověst brilantního hráče. „V roce 1825 odešel do Vídně, kde přijal místo v císařské kapele jako bezplatný člen. Živil se výukou houslí a sólovými vystoupeními a vídeňské obecenstvo si brzy podmanil svým nedostižným uměním,“ uvádí Ungrová.

Skladatel Suk trpěl celý život útoky Nejedlého na svého tchána Antonína Dvořáka. Co za nepřátelstvím bylo?

Uznání od Paganiniho i Chopina

V roce 1828 se Slavíkovi splnil sen a sešel se s italským houslistou Niccolò Paganinim. V knize „Dvanáct osudů čtyř staletí“, na kterou Ungrová odkazuje, stojí, že když mu zahrál, Paganini jej objal a řekl mimo jiné „Svět se chvěje, když vy hrajete!“. Přelom let 1828 a 1829 strávil Slavík v Paříži, jako „nevítaná konkurence se ale s vřelým přijetím v místních hudebních kruzích nesetkal“. „Po návratu zpět do Vídně byl jmenován plnohodnotným členem císařské dvorní kapely a to znamenalo pro Slavíka důležité existenční zajištění. Ve Vídni se spřátelil s Frederykem Chopinem, který jeho schopnosti vysoce oceňoval,“ uvádí Ungrová. V pětadvaceti letech byl Slavík označován za nástupce Paganiniho.

FOTO: Josef Slavík – houslista

Josef Slavík – houslista - pamatníček Josef Slavík – archiv městysu JinceJosef Slavík – houslista - Josef Slavík – archiv městysu Jince

Zasáhla přechozená chřipka

Nastávala však bohužel poslední kapitolka jeho života. „V roce 1833 se před chystaným turné do Maďarska loučil s Vídní svým dosud nejúspěšnějším koncertem. Kvůli tomuto vystoupení však přechodil chřipku a koncert odehrál s horečkou. Krátce po příjezdu do Pešti nemoc udeřila naplno a Slavík ve věku 27 let zemřel, daleko před svým možným interpretačním i skladatelským vrcholem. V Pešti byl pochován a až po sto letech byly jeho ostatky převezeny do vlasti a uloženy na vyšehradském hřbitově. V té době byla na jeho rodném domě v Jincích odhalena pamětní deska (28. 5. 1933),“uzavírá Ungrová. V Jincích má i svůj památníček, v roce 1947 o něm Václav Krška natočil film „Housle a sen“ a vyšla o něm i kniha Stanislava Klímy.

 



Nepřehlédněte