Malíř a ilustrátor Jiří Kalousek se narodil v Novém Bydžově 7. února roku 1925.
„Můj tatínek Antonín byl průvodčím vlaku, ale taky maloval, nejvíce květiny a krajiny podle pohlednice – v přírodě kreslil jen zříceniny hradů. Zajímal se i o dějiny a astronomii. Jako průvodčí jezdil často do Prahy – od jara do podzimu vozil s sebou kolo. Byl to pro něho prostředek, jak se dostat na nějaký hrad v okolí Prahy. Vystoupil třeba v Satalicích, stanici před Prahou, a dokončil cestu na bicyklu přes hrad Jenštejn. Nebo objížděl knihkupectví a sháněl pro mě knížky o astronomii,“ vzpomínal malíř Kalousek a namaloval k tomu obrázek, který uvádí naši fotogalerii.
Dodám jen, že Kalouskovi bydleli v Hradci Králové.
V letech 1945 – 1950 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesorů Františka Muziky a Antonína Pelce.
Během studia se podílel na různých hudebních akcích a také na hudebním happeningu uspořádaném na schodišti Rudolfína v Praze pod názvem Pražské podzimní jaro.
V letech 1947 – 1948 podnikl studijní cesty do Bulharska a Francie.
Od roku 1951 do roku 1955 byl členem výtvarné redakce časopisu Československý voják.
V letech 1953 až 1969 velmi intenzívně spolupracoval s mnoha československými časopisy, zejména Dikobrazem, Mladým světem, Mladou frontou, Květy aj. Nejraději se věnoval ilustracím pro dětské časopisy – Mateřídouška, Sluníčko, Ohníček, Sedmička pionýrů aj.
V roce 1954 se oženil s Milenou Lamarovou, historičkou umění. V roce 1958 se jim narodil syn Jakub, v roce 1965 dcera Lucie. Bydleli v Praze v Dejvicích, Mydlářka 1.
Od roku 1958 pracoval i na knižních ilustracích. Jeho svérázné, ale dobře poznatelné ilustrace jsou ve více jak stovce knih (Bohumil Říha – Dětská encyklopedie (1978), Miroslav Skála – Cesta kolem mé hlavy za 40 dnů (1979), Miroslav Horníček – Chvála pohybu (1979), Zdeněk Adla, Pavel Zátka a Jiří Černý – Obrázky z českých dějin a pověstí (1980), Ludvík Souček: Obrazový opravník obecně oblíbených omylů (1981), Jiří Kalousek, Josef Šubrt, Alena Vandová – S malířem kolem světa (1984), Jiří Žáček – Kolik má Praha věží (1984), Ota Hofman: Lucie, postrach ulice (1984) aj.)
V roce 1958 založili autoři volně soustředění kolem časopisu Mladý svět skupinu Polylegran. Jejími členy byli Adolf Born, Vladimír Hlavín, Vladimír Jiránek, Jiří Jirásek, Jiří Kalousek, Bedřich Kopecný, Miroslav Liďák, Karel Nepraš, Vladimír Renčín, František Skála starší, Bohumil Štěpán, Fedor Vico, Jaroslav Weigel, Jiří Winter Neprakta a Josef Žemlička.
První výstava v ÚLUV v Praze roku 1960 byla významnou událostí českého humoru a satiry.
Vystavovali až do roku 1969.
Významně se svými kresbami podílel na tvorbě animovaných filmů: O Dorotce a papouškovi (seriál 10 filmů, rež. B. Možíšová); Kosmodrom r. 1999 (rež. F. Vystrčil); Očko a Ouško (7 večerníčků, rež. M. Horvatovič); Fair Play (rež. K. Hofman); Supermyš (rež. J. Váňa) a mnoha dalších.
Dobrou náladu vyzařující z jeho kreseb si mohla veřejnost prohlédnout na mnoha jeho samostatných i kolektivních výstavách, v Praze, Hradci Králové, Mělníku, Sobotce, Ostravě, Kroměříži, Lounech, Ostrově nad Ohří, Opavě, Trutnově, po smrti malíře v Litoměřicích, Mostu, Liberci nebo Náchodě.
V letech 1965 až 1985 pracoval Jiří Kalousek velmi intenzivně a soustavně – převážně ve svém letním podkrkonošském ateliéru v Kohoutově poblíž Kuksu.
V roce 1985 podnikl poslední zahraniční cestu do USA, která jej inspirovala k namalování jednoho dokončeného a jednoho nedokončeného obrazu a množství skic a poznámek.
Jiří Kalousek zemřel náhle uprostřed tvůrčí práce – pracoval právě na večerníčcích Příběhy kocourka Damiána a Sněžný muž Hugo.
Trochu paradoxní je, že nejméně ze všeho ho bavily právě animované filmy, protože – jak se sám vyjádřil – přes spoustu práce neodpovídá vždy výsledek vynaložené námaze, neboť není závislý pouze na práci výtvarníka.
Proto měl nejraději malování, ale měl na něj málo času.
Smutný den pro děti přišel 23. února 1986.
Zdroje: jirikalousek.cz; E. Škamlová, Sedmička pionýrů; ká: Záběr, 1986; Pavel Ryška: Karikaturisti: Polylegran a obrazový humor 60. let
