Prostory Anežského kláštera obsadily krásnoslohé salcburské sochy z litého kamene z období okolo roku 1400. Unikátně se u příležitosti této výstavy podařilo představit na dvě desítky stěžejních děl salcburského krásného slohu, které je možné porovnat s díly pocházejícími z Čech. Rozdíl spočívá především v použitém materiálu. Zatímco Češi využívali přírodní materiál opuku, v Salcburku neměli dostatek vhodného kamene a proto používali náhražku z tamějšího drceného vápence s příměsí.
„Kolem roku 1400 se v celé Evropě těšilo mimořádné oblibě specifické zobrazení Matky Boží s dítětem – Krásné madony. Panna Marie držící v náruči nahé dítě byla zobrazena v ladném esovitém pohybu, zachycení její nápadné fyzické krásy symbolizovalo její krásu duchovní. U zrodu pojmu „krásný sloh“ stály půvab a krása, chápané však ve středověku také jako symbolické hodnoty teologických významů,“ uvádí kurátoři výstavy Štěpánka Chlumská a Marius Winzeler.
Zapůjčena byla díla z rakouských farností, muzeí a galerií, mezi zapůjčiteli však nechybí ani další evropská muzea a galerie. Výstava potrvá do 19. dubna 2020.
