Město Plzeň osadilo do ulic na tři desítky Stolpersteine neboli kamenů zmizelých. Mosazné kostky jsou vkládány do chodníků a mají přimět kolemjdoucí k zastavení nebo myšlence na oběti nacistického režimu. Letošní pokládání kamenů zmizelých se koná v roce, kdy je připomínáno 80. výročí deportace plzeňských Židů do terezínského ghetta.
Slavnostní zahájení se konalo před domem ve Veleslavínově 23, kde žila rodina Goldscheiderů. Zúčastnil se ho také Alexander Goldscheider, potomek této rodiny, skladatel, hudební producent, publicista a spisovatel, který do Plzně přijel z Anglie, kde žije.
„Kameny zmizelých budou letos položeny v deseti lokalitách na území města Plzně, a to na základě návrhů nejen pozůstalých, ale široké veřejnosti. Tento fakt je pro mě důkazem, že na osudy ‚zmizelých‘ Plzeňanů nezapomínáme. V našem městě tak již bude celkem položeno 107 těchto pamětních kamenů,“ uvedl při slavnostním zahájení pokládání primátor Pavel Šindelář.
Alexander Goldscheider podal návrh na položení kamenů zmizelých před dům ve Veleslavínově ulici, kde žila rodina jeho tatínka Františka. Alexanderův děda Oskara strýc Karel byli gestapem zatčeni už v roce 1940, patřili ke skupině židovských skautů. Oba zahynuli v koncentračním táboře v Mauthausenu, podle poválečné zprávy Červeného kříže se společně vrhli do drátů elektrického oplocení. František byl v necelých osmnácti letech spolu s maminkou Serafinou Goldscheiderovou transportován v lednu roku 1942 do Terezína. Jeho maminka byla zavražděna v roce 1945 v německém Bergen-Belsenu. František přežil Terezín, Osvětim i pochod smrti.
Alexander Goldscheider ve své řeči mimo jiné řekl, že je nesmírně dojatý, jak se město Plzeň stará o své zahynuvší i žijící. „V tomto domě žili před téměř sty lety moje babička Serafina, dědeček Oskar, strýčkové Karel a Hanuš a můj táta František. Nijak se nevymykali jiným Plzeňanům. Žili se všemi v harmonii, přesto byli povoláni do transportu. Beru aktivitu dnešní Plzně jako přesně tu chvályhodnou snahu o to, aby si lidé uvědomili, jak je důležitá jejich soudržnost, jak musíme bránit jeden druhého, i kdyby se nás to zdánlivě netýkalo. Stolpersteine – pamětní kostky – sledují podobný účel. Nejsou jen připomenutím, že v tomto domě žil ten či onen a strašným způsobem byl zavražděn, ale apelují na nás, aby se to už nikdy neopakovalo,“ zdůraznil Alexander Goldscheider, který osudy své rodiny popsal v knize Cílené náhody.
Pokládání kamenů zmizelých pokračovalo v Rooseveltově 2, kde byli připomenuti Marie a Maxmilián Polákovi, v Šafaříkových sadech 3 jako vzpomínka na manžele Rudolfa a Selmu Adlerovy, na Klatovské 70, kde kámen připomíná Hedu Adlerovou, v Prešovské 10, jako připomenutí osudu Jindřicha Černého, a v ulici B. Smetany 10, kde bylo položeno šest kamenů zmizelých jako vzpomínka na členy rodiny Justicových a Kopplových.
Čtyři Stolpersteine jsou položeny před dům Skrétova 16, kde žila rodina Koretzová. Do ní patřila i Margit narozená v roce 1933. V lednu roku 1942 byla spolu s rodiči a bratrem deportována do Terezína, celá rodina byla roku 1944 zavražděna v Osvětimi. Margit se v terezínském ghettu účastnila hodin kreslení organizovaných malířkou a pedagožkou Friedl Dicker-Brandeis. Margitiny obrázky jsou uloženy v Židovském muzeu v Praze. Tři kameny zmizelých pak budou ve čtvrtek vloženy do chodníku před dům Plachého 6, jako vzpomínka na rodinu bankovního ředitele Hugo Bauma, dále pak budou tři Stolpersteine položeny v Pobřežní ulici v místě, kde stával dnes už neexistující dům, v němž žila rodina Gärtnerova zavražděná v koncentračním táboře v Izbici.
Zdroj :vz, Magistrát města Plzně
