Maďarští vědci se pustili do výzkumu porovnávání lidského mozku s mozkem psím. Jako první si pro toto porovnávání vybrali z živočišné říše jiný druh než primáty, na kterých podobný výzkum již probíhal. K výzkumu byla použita metoda magnetické rezonance, která přesně zobrazuje všechny, byť i jen nepatrné reakce mozku a rovněž i místa, kde k nim došlo.
Neobvyklého výzkumu se zúčastnilo 22 lidských dobrovolníků a 11 pejsků. Ale zatímco lidem lze vysvětlit, co se od nich bude očekávat, psy bylo nutné nejprve předem připravit. Zkoumaný objekt, v tomto případě tedy člověk nebo psík, musí být během pokusu v přístroji magnetické rezonance po nějakou dobu naprosto nehybný. Vědci tedy museli psy nejprve vycvičit. Výcvik samozřejmě probíhal přátelsky a výhradě pozitivní metodou, s množstvím pochval a odměn. Tato metoda výcviku psů vychází z nejnovějších poznatků psí psychologie a z faktu, že psi vnímají emoce podobně jako lidé. Díky výcviku nakonec psi v přístroji dokázali vydržet v klidu až osm minut a pobyt v něm si prý dokonce i užívali.
Vlastní pokus spočíval v tom, že vědci lidem i psům pouštěli nejrůznější zvuky z běžného okolního prostředí a rovněž i zvuky vydávané psy a lidmi. Jednoznačně se prokázalo, že u psů i lidí vyhodnocuje tyto zvuky stejná část mozku, a to část spánkového laloku. U primátů (opic a lidoopů) se podoba jejich mozku s lidským více méně očekávala. Psi však lidem nejsou tak příliš podobní jako primáti, a tak vědce tento výsledek poměrně překvapil.
Emoce jako smích nebo pláč psi zpracovávají v oblasti mozku, která je velice podobná sluchovému centru lidí. Psi sice podle očekávání reagovali silněji na hlas psů a lidé zase silněji na lidský hlas, přesto byla vzájemná odezva na nepříbuzný druh až překvapivě silná. A zde je vědecký závěr: Právě proto si lidé a psi tak dobře rozumějí. Člověk přesně pozná, jestli pes štěká z radosti – nebo je rozzuřený – a pes zase přesně vnímá náladu a rozpoložení člověka.
Lze předpokládat, že lidé a psi tak dobře vzájemně chápou své emoce i díky téměř 30 000 let dlouhému společnému soužití. Navíc oba druhy žijí ve společném uspořádání, takže mají i podobné vnímání sociálních informací.
Studií, které se věnovaly psům a jejich vztahu k lidem, bylo již uskutečněno několik. Například japonští vědci z tokijské univerzity sledovali, jak psi reagují na lidské zívání. To je, jak známo, mezi lidmi do značné míry nakažlivé. Ukázalo se, že nakažlivé zívání funguje i mezi psy a lidmi. Míra „nakažlivosti“ pak prý souvisí s tím, jak silná vazba mezi nimi existuje. Psi totiž zívají mnohem častěji, když vidí zívat svého pána než cizí osobu.
Vědci z univerzity v Helsinkách se zase zaměřili na výzkum toho, jak dalece jsou psi schopni vnímat a rozlišovat lidské obličeje. Promítali jim obrázky známých a neznámých osob i jiných psů a sledovali pohyby jejich očí a rovněž délku upřeného pohledu. Nepřekvapilo je, že psi nejdéle dokázali sledovat tváře jiných psů jako svého živočišného druhu. V případě lidí však věnovali mnohem delší pohled svým majitelům a ostatním rodinným příslušníkům než neznámým osobám. Své známé prý psi uměli rozeznat i v případě, že jim snímky byly promítnuty vzhůru nohama. A vždy věnovali největší pozornost očím, které jsou pro poznání tváře klíčové. Aby vás tedy váš pes poznal, nepotřebuje ani cítit váš pach a identifikovat vaše pohyby…
