Vaše 1: Čelakovského sady usilují o vítězství v Adapterra Awards

3.10.2022
Táňa Pikartová

V této prestižní soutěži jsou přihlášené ještě tři pražské projekty. Cenu sympatie může získat i residence Sakura, budova školy v ulici Českobrodská nebo nová radnice Prahy 12. Veřejnost má příležitost hlasovat až do 15. října 2022.

Hlavním záměrem obnovy Čelakovského sadů bylo propojit celý veřejný prostor kolem Národního muzea s centrem města, zpřehlednit ho a vytvořit zde místo, které bude svým charakterem odpovídat životu moderní metropole.

Historie se opakuje

Na podzim roku 1890 navrhl v urychleném režimu František Josef Thomayer, ve své době významný zahradní architekt, úpravu sadů v návaznosti na právě dokončenou stavbu muzea. Na podzim v roce 2017 se také v urychleném režimu se rozhodlo o rekonstrukci okolí budovy Národního muzea ve spojitosti s jeho generální rekonstrukcí.

V minimálním čase se sešel tým architektů, krajinářů, dopravních inženýrů i technických projektantů a společně smysluplným projektem změnili místo odříznuté od centra velkoměsta rušnou silnicí v reprezentativní veřejný prostor, klidnou muzejní oázu, která nabízí obyvatelům i turistům dnes už skutečně příjemné místo v centru metropole.

A úspěch na sebe nenechal dlouho čekat, už za dva roky získala úspěšná revitalizace v okolí Národního muzea 2. místo v soutěži Park roku 2019.

Důležité slovo krajinářů

Díky krajinářům se v projektu obnovy Čelakovského sadů nezapomnělo ani na zlepšení podmínek vzrostlých stromů, doplnění zeleně nebo na retenci vody v území.

Z krajinářského hlediska pak došlo ke změně stanovištních podmínek doslova na každém čtverečním metru. Podařilo se eliminovat nebo alespoň zmírnit zdroje civilizačního stresu pro stromy. Zlepšila se také retenční kapacita veškerých dlážděných ploch, což poskytuje ochranu jak před suchem, tak i přívalovými srážkami. Všechny zpevněné plochy mezi budovami Národního muzea a v Čelakovského sadech jsou dlážděné, mají propustnou spáru a podloží pro aktivní sběr dešťové vody.

Mezi velkými dlažebními kostkami jsou centimetrové spáry a u nově vysazených stromů je spára mezi užšími dlaždicemi větší, dokonce tři a půl centimetru, a to proto, aby se dobře zaváděla voda i k okrajům stromů. Spáry tvoří kombinace dvou kvalit štěrku a žulových klínků, které pomáhají roznést zatížení bez omezení vsakování.

U měkkých ploch pak autoři projektu dbali na ochranu a zmírňování zhutňování půdy. Jasně proto byly vymezeny trávníkové plochy na pohledové, chráněné nízkým plotem, dále pobytové a psí louku.

Důraz na biodiverzitu

Pro autory krajinářského konceptu bylo prioritní, aby v parku rostly věkově i druhově pestré stromy a keře, a zároveň, aby nenarušovaly památkový koncept a kulturní dědictví.

V Čelakovského sadech je nyní téměř dvě stě stromů v jednadvaceti druzích, zhruba sto keřů a sto tisíc rostlin, mezi nimiž jsou rostliny dobře snášející sucho, také historické sortimenty, k nimž patří šeříky, tulipány či trnovník pražský, dále také chráněné druhy jako je hořec tolitovitý nebo ladoňka dvoulistá a dokonce i druhy u nás vyhynulé, například hvězdnice sivá.

Krajináři řešili i nelehký úkol – zachování a přesadbu více než stovky původních tisů, které jsou však velmi dobře adaptované na místní podmínky v centru.

Všechny stromy se s výjimkou jednoho ujaly a mají uspokojivou vitalitu. Velmi dobře se daří jerlínům, mahalebkám, javorům klenům i nově založené aleji trnovníků pražských, která nahradila vykácenou lipovou alej. Koruny trnovníků už objemem koruny přesáhly původní padesátileté lípy.



Nepřehlédněte