Čím jsou vánoční svátky tak krásné? Co na nich máme tak rádi? Co nás přitahuje, dojímá, léčí?
Asi to nebudou jen dárky a jejich radostné očekávání. Je pěkné něco dostávat, ale o tom přece život není. Je jistě ještě pěknější dárky dávat, ale to také není to celé vánoční kouzlo!
Možná je tím hlavním faktorem kouzla Vánoc rodina? Že se sejdeme, semkneme. I když se během roku hádáme, tak sváry během svátků odložíme a pokusíme se udělat vstřícný krok.
Stejně tak celospolečensky, ba celosvětově – chceme cítit jednotu, pospolitost, zažívat mír. Proč jsme jinak tak naměkko, když zaslechneme koledy a nasajeme vůni purpury? To naše srdce touží po ráji na zemi.
A Vánoce jsou svátky vděčnosti – děkujeme za to, co máme, že žijeme, že fungujeme, že máme střechu nad hlavou, že máme kolem sebe pár dobrých duší. Vděčnost je pocit, který naše vědomí velmi povznáší a v našem srdci zažehává radost.
Ale jestli Vánoce zůstanou jen svátky rodiny, darů, pěkné atmosféry a díkuvzdání za naše zdraví a pohodlí, stále nám nepřinesou ten nejhlubší prožitek. Někomu možná ano, ale jiní mohou cítit, že ještě jeden střípek do dokonalé skládačky chybí.
Ano – už máme VDĚČNOST…ale zkusme ještě přidat VĚČNOST!
Přidejme ten přesahující rozměr, duchovní rozměr. Rodina je úžasná, ale samotný pocit lidské sounáležitosti není duchovní. To, co je duchovní, nepomíjí, je nadčasové, všeobjímající, univerzální neboli vesmírné. Zkusme sami sebe vnímat jako duchovní jiskřičku, duši, která putuje světem, létá vesmírem, a potkává další duše – v tělech lidských i zvířecích – a má za úkol dávat všem tolik lásky, kolik jen může. Jak by mohla dávat všem? Inu, protože vnímá, že všichni jsme kapky jednoho oceánu, všichni bez výjimky jsme děti boží, a to fakt! Jednota na duchovní úrovni je ještě hlubší než sentimentální pomíjivá jednota světské lidskosti – ve které se dnes přátelíme a zítra nesnášíme.
V dnešní době máme dost všeho v rámci hmoty, takže pozvedáme své vědomí na úroveň vyšší – mezilidskou, a dokonce zažíváme mnohdy i vděčnost. Ale vydejme se ještě výš, zkusme to, pokusme se své vědomí rozšířit, povznést se k duchu. Pak budou i Vánoce ještě hlubší a radostnější, a pak budeme vlastně zažívat Vánoce každý boží den!
Přeji nám všem slunce v duši!
