Purkrábka, místo v dejvickém Šáreckém údolí, známé pěknou vilou. Ta je však z druhé půle 19. století. Podívejme se do historie Purkrábky ještě hlouběji.
Na konci 16. století bývalo v místech Purkrábky pět vinic. Ty vlastnilo nejvyšší purkrabství, kterému byl odváděn roční plat. Vinice spojil mydlář Matěj Lech roku 1593, roku 1615 ji získal měšťan Michal Witman (nazývána Vitmanovská). Usedlost je doložená roku 1621, kdy byl Witman za účast ve stavovském povstání popraven a vinici s usedlostí bezprávně získal nejvyšší purkrabí Adam ze Šternberka. Za sedm stovek grošů ji pak vykoupili Witmanovi synové z prvního manželství Jan a Pavel.
Z dalších majitelů je nám znám Jan Kober z Kobersberku (zemřel 1650) – vinici se pak říkalo Kobrovská – jeho vdova Anna Alžběta rozená Čejková z Olbramovic hroznový sad prodala (1659) kotláři ze Starého Města Václavu Kristmanovi, takže vinice je pak v zápisech zvána Kotlářovou.
Na konci 70. let 17. století se natrvalo dostala do majetku purkrabství a získala tak název Purkrabská, Purkrabka nebo Pulkrábka. Protože Jan Kober dlužil karmelitskému klášteru u svatého Havla na Starém Městě a úrok z dluhu byl ročně 7 věder vína z Purkrábky, splácel tak on i jeho nástupci po celou dobu purkrabského vlastnictví vinice.
Jako součástí vinice byl při zakládání Josefského katastru popsán dům vinařův, nyní čp. 77 (V Šáreckém údolí 36), který je naším dnešním tématem.
V 19. století bylo pražské purkrabství zrušeno, usedlost se stala zemským statkem a roku 1870 byla prodána do rukou Vojtěcha Novotného. Poté tu vedle usedlosti Odkolka vyrostla vila Purkrábka čp. 139 (V Šáreckém údolí 34), soudím, že kolem roku 1875. Dnes je vila památkově chráněna a pěkně zrekonstruována.
Zato vinařův domek se tiše odebírá do historie.
Zdroje: František Vacek: Dějiny Bubenče, Dejvic a Šárky; Lysolajský zpravodaj, P. Vlček a spol.: Umělecké památky Prahy
