Během výzkumu permafrostu, tedy věčně zmrzlé půdy v polárních oblastech, která ani v létě nerozmrzá, na Sibiři, ve Skandinávii, na Aljašce a v Kanadě vědci prozkoumali DNA místních rostlin za posledních 50 000 let a rovněž také i zbytky rostlin obsažených v trávicím traktu pravěkých zvířat uchovaných v ledu.
Výsledky tohoto výzkumu byly pro vědce skutečným překvapením. Doposud se totiž zdálo, že tundra byla zarostlá trávou. Nové zkoumání však přineslo zajímavý objev, a to v tom smyslu, že tundru pokrývaly zejména především kvetoucí dvouděložné rostliny, které byly hlavní složkou potravy tehdejších býložravců.
Právě tyto dvouděložné kvetoucí rostliny zajistily mamutům i velkému množství dalších, tehdy žijících býložravých zvířat dostatečné množství živin, protože jsou výživnější než trávy. K zásadní změně pak došlo během vrcholu poslední doby ledové před 25 – 15 000 lety, kdy se velmi ochladilo a následkem toho se velké množství dvouděložných druhů rostlin snížilo. Mamutům tak ubylo značné množství potravy.
Poslední pomyslnou kapkou se pak v otázce života a smrti pro mamuty stalo oteplení před 10 000 lety, při kterém se tundra zamokřila, což mnohem lépe vyhovovalo trávám a mechům než právě dvouděložným rostlinám. Právě mechy a trávy toto původní dvouděložné rostlinstvo v této době nahrazovaly.
Trávy a mechy však obsahují mnohem menší množství živin a navíc jsou rovněž i hůře stravitelné, a tak mamutům tento druh potravy již rozhodně nemohl stačit. Mamuti tedy potupně vymírali a zbytky hladem velice oslabených jedinců snadno podléhaly pravěkým lovcům.
