Zločince a čtyřnásobného vraha přezdívaného Postrach Moravy – také díky kramářským písním a novinovým článkům oslavujícím jeho odvahu – lidé zpočátku vnímali jako kasaře-džentlmena, který okrádá pouze bohaté, zatímco obyčejné lidi nechává na pokoji. Když však ze světa sprovodil čtyři řadové muže v uniformě, z nichž jeden se měl právě stát otcem, jeho obliba mezi veřejností skončila.
Proslavený prvorepublikový gauner Martin Lecián rostl už odmala pro šibenici. Jako syn násilnického otce a psychicky nemocné matky byl typickým produktem špatných sociálních podmínek, a do osmnácti let byl proto zavřený v polepšovně. O žádném polepšení ale nemohla být řeč. Jakmile z ní vyšel, začal krást, z povinné vojny pětkrát zběhl, a když se seznámil se svou osudovou ženou Marií Křenovskou, začal na území Moravy vykrádat pokladny.
Leciánův zlepšovák
Kasař Lecián se do „nedobytných“ trezorů a pokladen dostával originálním způsobem. Jakmile obnažil zhruba pětimilimetrový plášť kasy, zničil zámkový mechanismus a pak už se snadno dostal dovnitř, aniž musel překonávat dusaný popel, který býval umístěn až za zámkem. Na rozdíl od ostatních „kolegů od fochu“ nechtěl vdechovat popílek z mezistěn kasy, protože trpěl souchotinami neboli tuberkulózou.
V roce 1926 byl ovšem v Prostějově zadržen a začal se odpočítávat poslední rok jeho krátkého života. Brzy po převozu do olomoucké nemocnice odtud utekl spolu s nebezpečným zločincem Szekelym, a přitom zranili dva strážné. Ti to naštěstí přežili. O pět týdnů později už ale začal i zabíjet. A přízeň veřejnosti, která do té doby stála na jeho straně, protože podle ní dosud jen ubíral boháčům z jejich naditých kas, ho opustila.
Deset tisíc za hlavu!
Poprvé vraždil počátkem roku 1927 ve Slavkově u Brna. Obětí se stal obecní strážník Rudolf Hanák, který Leciána vyrušil při vloupání. O den později se při krádeži v obchodě pokusil zabít jeho majitele a četnického strážmistra Poledňáka a o měsíc později zavraždil v jihlavském podniku Grafona hlídače Františka Marčíka.
Počet obětí mohl být ještě vyšší. Když jej ve vlaku poznal četník Šilhavý, Lecián po něm několikrát vystřelil, naštěstí bez fatálního následku. A sám nakonec, jako v nějakém akčním filmu, vyskočil z jedoucího vlaku. Po Leciánovi začali pátrat četníci z celé Moravy, on se začal skrývat a maskovat. Na jeho hlavu byla vypsána odměna deset tisíc korun.
Odpočinek v pekle
Největší pobouření veřejnosti vyvolala jeho další vražda, když počátkem března 1927 ve Veselí nad Moravou zastřelil četnického strážmistra Antonína Stuchlého. Ten měl krátce po svatbě a jeho žena před porodem. Zanedlouho poté Lecián postřelil vojenského rotmistra Chvalovského – jenom proto, že si ho spletl s četníkem. Vzápětí po jeho stopě vyrazili četníci i armáda, několikrát už ho téměř dostali a při jedné z mnohočetných přestřelek byl dokonce zraněn. Zadrželi ho ale až koncem dubna v Novém Bohumíně policisté v civilu a počátkem září byl odsouzen k vyloučení z armády, propadnutí zbraní, ztrátě volebního práva a k trestu smrti oběšením.
Jenže Lecián se nevzdával a tři týdny po vyslechnutí rozsudku smrti se pokusil o útěk spolu s dezertérem Kašpaříkem. S ním se zmocnili zbraně, se kterou zabili strážného Ferencze Kisse. Po krátké přestřelce ale jeho útěk opět skončil a kvůli mrtvému Kissovi mu prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk zamítl žádost o milost. Lecián tak oprátce neunikl a necelý měsíc před svými 27. narozeninami byl v Olomouci, na dvoře vojenské věznice, popraven. Noc před tím prý Lecián nezamhouřil oka. „Však já si v pekle odpočinu dost,“ měl k tomu říct jednomu ze svých bachařů.
Zdroj: Wikipedia, dotyk.cz
