Za necelé tři roky chladnokrevně zabil tři seniory, aby je okradl. První dvě oběti byli dokonce jeho vlastní příbuzní. To, že je má na svědomí právě on, se ale policisté dozvěděli až při vyšetřování jeho třetí vraždy, při které svou oběť poté, co ji oloupil, zavřel do skříně, kde se po asi hodinovém trápení nakonec udusila. Za tyto jeho brutální skutky ho právem čekalo doživotí.
Michal Semanský z Rychnovska, kterému bylo v roce 2009, v roce jeho první vraždy, třicet tři let, se rozhodl získat peníze za každou cenu. I kdyby měl sáhnout k zabíjení. Poprvé vzal život svému dvaasedmdesátiletému strýci, za kterým se vydal do obce Sudkov na Šumpersku. Mimochodem, celou více než sto kilometrů dlouhou cestu za ním ujel na kole. „Chtěl jsem si od strýce půjčit peníze, ale on odmítl, protože jsem měl od něj půjčeno už 30 tisíc a neměl jsem je z čeho vracet. Hádali jsme se. Udeřil jsem ho pěstí do obličeje, on upadl v chodbě na zem a já na něj zaklekl a začal ho škrtit,“ popsal později u soudu trojnásobný vrah.
Svůj zrůdný čin se pak snažil zamaskovat tím, že strýcův dům zapálil. Předtím si z něj ovšem ještě odnesl téměř sto tisíc, které použil na „hašení“ dluhu své družky. „Moje družka byla na mateřské a dlužila hodně na nájmu, který neplatila,“ vysvětlil Semanský. Jejich láska, kvůli které vraždil, jim však potom vydržela už jen rok a pak se rozešli. Jenže peníze potřeboval dál – tentokrát na alimenty pro její dceru, kterou si mezitím osvojil. Jinak by mu ji prý jeho expartnerka už nikdy neukázala.
Mrtvola ve studni
Zabíjel proto znovu, tentokrát v únoru 2011 v Lípě nad Orlicí v okrese Rychnov nad Kněžnou. A obětí byl opět příbuzný. „Jak mě míjel, začal mně i mojí rodině nadávat do kriminálníků a hrozil, že mě udá na policii. Je pravda, že jsem mu v minulosti z domu vzal nějaké drobnosti, hlavně alkohol,“ uvedl ve své výpovědi Semanský.
Po hádce se za ním tedy vydal až přímo do domu a napadl ho zezadu provazem nalezeným u domu, kterým ho nakonec uškrtil. Mrtvé tělo příbuzného nejdříve zastlal do postele a druhý den v noci ho, zatížené kamením, hodil do studny vedle domu, kde se vražda odehrála.
Udusila se ve skříní
Za necelý rok zabíjel potřetí. A brzy poté skončil v rukou policistů, kterým se následně přiznal i k předchozím dvěma „mordům“. Jeho obětí se v Týništi nad Orlicí, jen tři kilometry od místa činu předchozí vraždy, stala čtyřiasedmdesátiletá žena, ke které se poprvé vloupal do domu již v prosinci 2011, kdy ji připravil o deset tisíc korun. To mu ovšem nestačilo, a tak se k ní – maskován maskou a s nožem v ruce – vydal v lednu 2012 opět. Tentokrát mu vydala celkem sedm a půl tisíce korun. Bohužel ji to ale nezachránilo. Semanský se prý bál prozrazení, a tak ji zavřel do skříně, kde se pomalu a bolestivě udusila. „Kdybych věděl, že se v té skříni udusí, tak bych ji do ní nezavíral. Je mi to opravdu moc líto,“ prohlásil před vynesením rozsudku její vrah, ačkoliv věděl, že bydlí sama a u lesa. Hájil se tím, že předpokládal, že ji někdo uslyší a ze skříně ji později osvobodí. Jak konkrétně si to představoval ale zůstává hádankou.
Dobrý člověk?
Semanského přiznání k vraždám sice soud za polehčující okolnost uznal, nicméně mu stejně nakonec uložil doživotí ve věznici se zvýšenou ostrahou. „Za zabití tří lidí takovým způsobem, v takovém časovém rozmezí a navíc ze zištného důvodu si nic jiného nezaslouží,“ řekl k tomu tehdy předseda senátu Jiří Vacek. Podle něj navíc nešlo vyloučit, že by se Semanský v budoucnosti mohl ke svému vražednému konání opět vrátit.
Semanského advokát Zdeněk Plachetka později žádal u Vrchního soudu v Praze, aby původní rozsudek zrušil. Jeho mandant na něj totiž, navzdory třem zavražděným důchodcům, které sprovodil ze světa jen kvůli penězům, působil podle jeho slov jako dobrý člověk. „Prosím proto senát, zda by nezvážil, jestli si dobrý člověk nezasluhuje dobrodiní,“ apeloval u soudu. Leč neúspěšně a Semanský se tak připojil k více než čtyřiceti vězňům, kteří si v českých věznicích odpykávají doživotní trest.
Zdroj: ČTK. iDnes.cz, novinky.cz
