Vršovická vodárenská věž v Michli byla vybudována městem Vršovice v letech 1906 až 1907 jako součást vodárenského komplexu. Jeho nejvýraznější součástí je věžový vodojem, který je označován jako vršovická či michelská vodárenská věž. Nachází se v horní Michli na Zelené lišce. Do areálu patří vodárenská věž, budova strojovny, obytný dům a veliký podzemní vodojem s dvěma komorami. Komplex vodojemu na Zelené lišce tvořil celek s Vršovickou vodárnou. Ta se nacházela v Braníku poblíž železničního mostu v ulici Vltavanů, kde byla čerpací stanice s jímacími studnami na vodu. Zařízení ovšem ležela v záplavové oblasti a po záplavách se voda z nich stávala závadnou. K pražské vodovodní síti byla vodárna napojena v roce 1927. Zajímavostí je, že vršovický vodovodní systém se stal pravděpodobně prvním vodovodním systémem v Československu, kde se začalo s chlorováním vody.
Areál vodárny byl upravován v průběhu 20. a 30. let 20. století. Elektrický pohon nahradil původní benzínové motory. Branická část původní vršovické vodárny byla až do 60. let 20. století udržována jako rezervní zdroj pitné vody pro potřeby civilní obrany. Od 70. let byla využívána jako rekreační zařízení, později jako byty, sklady a dílny. Až do roku 1975 sloužil vršovický věžový vodojem přívodu vody z podolské vodárny do vodárenského komplexu na Vinohradech a ve Vršovicích. Dnes již svému účelu slouží pouze zdejší podzemní vodojem.
Architektura
Areál se všemi budovami vršovické vodárenské soustavy byl postaven podle návrhu architekta Jana Kotěry. Je vystavěn ve stylu geometrické moderny. Jednoduchost a funkčnost je zde povýšena na výrazový prostředek, umocněný použitím neomítnutých režných cihel. K vodárenské věži je směrována komunikace, která byla lemována stromovou alejí.
Vodárenská věž je jedna z prvních staveb svého druhu v Čechách. Představuje hodnotnou architekturu české moderny. Vyznačuje se jednoduchou elegancí, která byla ještě zvýrazněna alejí topolů na přístupové cestě. Nad vchodem do věže je umístěn znak města Vršovic. Sloupky po stranách schodiště jsou zakončeny ozdobnými jehlanovitými věžičkami. Dojem pevnosti věže tvoří sokl z kamenného zdiva. Zdůrazněný portál je také kamenný a ve vstupním prostoru je obložen zelenou keramikou.
Vodárenská věž po léta tvořila jednu z dominant Pankráce a byla viditelná z mnoha vyvýšených míst v Praze. Dodnes je nepřehlédnutelná zejména při jízdě po blízké Chodovské radiále při jízdě směrem k dálnici. Přestože věž dnes již neslouží svému účelu, stala se významnou kulturní i technickou památkou.
