Vychovala celé generace, přesto je ještě moc mladá na vzpomínání. ZŠ Pod Marjánkou slaví 60 let

9.11.2017
Zuzana Půrová
Článek vychází také v časopise Vaše 6

„Za šest desítek let se škola samozřejmě moc změnila. Budova samotná, třídy, vše vypadá jinak. A jiný je pochopitelně v dnešní době i přístup k výuce, jiní jsou učitelé a jiné jsou i děti,“ říká ředitelka školy Marcela Zavadilová. „Prožíváme krásné a příjemné období. Před několika lety se nám vrátili prvňáčci a pravda je, že prvňáčci a deváťáci dělají školu školou. Je nás tady strašně moc, ale užíváme si to,“ dodává zástupce ředitelky Jaroslav Štercl.

Slavíte kulatiny, škole je šedesát let. Jak budete slavit?

Marcela Zavadilová: Už jsme v podstatě slavit začali, první oslava proběhla v rámci Evropského dne jazyků koncem září. Můj zástupce Jaroslav Štercl dětem povyprávěl o historii školy a spolu se školním parlamentem oficiálně vyvěsili vlajku s logem naší školy. Pro děti byl potom připraven program v rámci dne jazyků, který samozřejmě coby jazyková škola slavíme každoročně. Letošním tématem byla historie výuky jazyků. Přišli k nám naši bývalí učitelé jazyků, dětem ukázali staré učebnice a vyprávěli jim, jak se tady jazyky dříve učily.

Jak vypadal most u Národního divadla před více než sto lety. Prohlédněte si Prahu po návratu v čase

Jaroslav Štercl: Plánujeme také v prosinci den otevřených dveří, v jehož rámci připravíme větší oslavu. Pozveme samozřejmě rodiče, bývalé učitele a žáky. Připraveny budou i besedy s našimi úspěšnými bývalými žáky. Na jaře bude druhé kolo dne otevřených dveří, vydáme bulletin, kde popíšeme historii a současnost školy. Sešla se nám také spousta historických pomůcek, připravíme proto retro výstavu o tom, jak se u nás učily jazyky.

Slavit se tedy bude po celý rok?

Jaroslav Štercl: Nebudeme dělat žádnou monstrózní oslavu, protože si myslíme, že šedesátka není zas tak strašně významné jubileum, ale celý rok si výročí určitě připomínat budeme. Také chceme vyhlásit soutěž o nejlepší fotografii naší školy. Zajímavé totiž je, že budovu není vůbec snadné vyfotit. Družina bude pro změnu soutěžit s obrázky. A těší nás, že s nápady přicházejí i samotné třídy. Deváťáci třeba vytvářejí 3D model naší školy. Dostaneme ho od nich na konci školního roku na rozloučenou.

Prchající vojáci umírali u letohrádku Hvězda. Bitva, co nás uvrhla do doby temna, má výročí

Co je šedesát let v historii školy?

Jaroslav Štercl: Slavíme s podtitulem „Je mi už šedesát, jsem ještě moc mladá na vzpomínání“. Protože šedesát let v historii školy není vlastně vůbec nic, jsou školy, které fungují třeba 150 let. Naše škola je ještě velmi mladinká!

Marcela Zavadilová: Za šest desítek let se škola samozřejmě moc změnila. Budova samotná, třídy, vše vypadá jinak. A jiný je pochopitelně v dnešní době i přístup k výuce, jiní jsou učitelé a jiné jsou i děti.

Jaroslav Štercl: Co se asi nezměnilo je tradice výuky jazyků. Tu si intenzivně držíme už pětačtyřicet let!

Co říkají vaši bývalí učitelé a žáci, když se přijdou do školy podívat?

Jaroslav Štercl: Teď u nás byla naše bývalá paní ředitelka a byla nadšená. Ji i nás těší, že víme o úspěších bývalých žáků školy, řada z nich dokonce prorazila ve světě.

Škola před těmi šedesáti lety měla osm stovek dětí a kolem čtyřicítky učitelů. Jak je to teď?

Marcela Zavadilová: Teď máme téměř 670 dětí a přes padesát pedagogických pracovníků.

Kdy bylo škole skvěle a kdy „ouvej“?

Jaroslav Štercl: Osobně si myslím, že krásné a příjemné období prožíváme právě teď. Před několika lety se nám vrátili prvňáčci a pravda je, že prvňáčci a deváťáci dělají školu školou.  Je nás tady strašně moc, ale užíváme si to. Velmi se nám daří ve výuce jazyků, ale i ve všech ostatních oborech. Osobně mám pocit, jako by se škola v posledních letech nadechla a byla v náladě jako v letech minulých, když se povedlo zavést jazykovou výuku, když se podařilo přidat angličtinu… Tyhle novinky školu vždy „nakoply“.

Marcela Zavadilová: A co se týče negativních vzpomínek… Škola vznikla v padesátých letech, což mluví samo o sobě. Kroniky z té doby jsou pochmurné a záznamy ukazují, že to skutečně nebyly lehké časy. A stejně tak doba normalizace také nebyla pro školy snadná…

Zlatý Ámos: Děti nominují své nejoblíbenější učitele

Mluvíte o kronikách, hodně z nich čerpáte a stále v záznamech pokračujete…

Marcela Zavadilová: Máme paní učitelku, která působí coby kronikářka a věnuje se zaznamenávání důležitých událostí. Kroniky máme k dispozici od založení školy a schází jen jediné období, a to zrovna přelomové po roce 1989. Porevoluční dobu zmapovánu bohužel nemáme. Líbilo by se nám tu chybějící část dopsat…

Říkáte, že prvňáčci dělají školu. Byl pro vás tedy rok 2011, kdy se nejmenší děti vrátily do školy, přelomový?

Jaroslav Štercl: Velmi zlomový a ve velmi příjemném významu slova. Někteří měli samozřejmě i strach. Prvňáci u nás nebyli třicet let! Ono se to nezdá, ale zařizování kolem toho byla spousta, uvědomte si, že jsme museli nakoupit třeba malé lavice, veškeré pomůcky! K nám přicházely děti do třetí třídy a ty už se jen utvářely. Sledujeme neustále naše „první“ prvňáky, teď jsou v sedmičce a mají naprosto vynikající výsledky.

Marcela Zavadilová: Připravovali jsme se na to několik let. A nelitujeme. Bez prvňáků to prostě nebylo ono. Prvňáčci jsou nepopsaný list, my na nich pozorujeme, co všechno se zvládnou naučit za velmi krátkou dobu.

Škola je držitelem titulu Excelentní jazyková škola. Přemýšlíte o tom, že byste zavedli nový jazyk?

Marcela Zavadilová: V posledních patnácti letech jsme přidali španělštinu a francouzštinu a zavedli jsme povinný cizí jazyk od páté třídy a konverzaci v jazyce od čtvrté třídy. A máme vizi, že bychom od osmého ročníku zavedli třetí jazyk, ale nepovinný. Pokud se nám podaří toho docílit, část dětí by od nás odcházela vybavena dvěma jazyky na velmi dobré úrovni a v třetím by měly základy.

Jaroslav Štercl: Uvidíme, zda se nám to podaří, protože proces je to poměrně složitý. Jako nový jazyk se nabízí italština, nebyli bychom proti. Ale rádi bychom také, aby děti měly větší zájem o ruštinu, to je u nás totiž trvale nejméně oblíbený jazyk, vybírá si ho nejméně dětí.

Jaké máte „školní“ sny, přání?

Marcela Zavadilová: Když bude fungovat škola tak, jak funguje teď, budu spokojená. Přimlouvala bych se za to, aby nám ubylo byrokracie a zbylo více času na učení.

Jaroslav Štercl: Já škole přeji vnímavé kolegy, které naštěstí máme, jim přeji více peněz a nám všem tolerantní rodiče, kteří chápou, že ne vše jde splnit mávnutím kouzelného proutku. A připojuji se s přáním, aby nám stále nepřibývaly byrokratické úkoly a měli jsme více času a klidu na práci.

 

 

Ze školních kronik…

2.září roku 1957 začíná další školní rok. V Praze 6 tehdejší primátor slavnostně otevírá novou jedenáctiletou střední školu Pod Marjánkou 2. Čítá 23 tříd (10 na nižším stupni, 8 na středním a 5 na vyšším), v přízemí pak dokonce samostatně sídlí zvláštní škola s pěti třídami. Školu navštěvuje přes 800 žáků.

V následujícím školním roce probíhají první maturity, žáků už je kolem tisíce a pro sedmadvacet tříd musí být zavedeno střídavé vyučování – některé chodí do školy dopoledne, jiné odpoledne.

Na podzim roku 1961 se z jedenáctiletky odtržením 3.stupně stává základní devítiletá škola.

Škola se potýká s různými problémy, v zimních měsících se školní život stává velmi krušným, tělocvičny se nedají kvůli mrazu využívat vůbec. Až v zimě roku 1964 po celkové rekonstrukci kotelny a díky přidání čtvrtého kotle všechno osazenstvo školy poprvé nemrzlo.

Zvláštní škola konečně získává svou vlastní budovu a přízemí tedy mohl začít využívat první stupeň. Po deseti letech je v rámci akce Z dobudováno školní hřiště.

V září roku 1968 je zahájeno vyučování cizích jazyků. Ve dvou třetích třídách se začíná vyučovat němčina, v pátém ročníku pak přibude ruština. Škola se stává školou s rozšířenou výukou cizích jazyků. V květnu tohoto školního roku poprvé probíhají přijímací zkoušky – ze 100 přihlášených dětí je jich 64 přijato.

V sedmdesátých letech je  vybudována jazyková laboratoř. Na škole začínají pracovat sovětské lektorky.

Školním rokem 1981/82 se v rámci profilace školy poprvé vyučuje angličtina jako další cizí jazyk a první stupeň začíná až od třetích tříd, do kterých se žáci nabírají na základě přijímacích zkoušek.

Přelomový rok 1989 a změny s ním související samozřejmě ovlivnily práci a život školy. Kronika uvádí – učitelé mohou vykládat události z našich i světových dějin pravdivě a objektivně. V pololetí nebyla klasifikována občanská nauka a dějepis. Na základě požadavků rodičů 3. a 4. tříd byla výuka ruského jazyka změněna na západní jazyk.

Školním rokem 1992/93 zápisy v kronikách na určitou dobu končí. Do této doby zřejmě spadají počátky tradičních akcí, jako je slavnostní stužkování žáků třetích tříd v Břevnovském klášteře a rozloučení s žáky devátého ročníku na konci školního roku tamtéž, zážitkový kurz pro šesťáky, mikulášská zábava, vánoční bruslení, sportovní den a v neposlední řadě pobyt žáků v rodinách ve Velké Británii a výměnný zájezd do Německa.

Nová obrázková kronika vedená od školního roku 2002/03 pak dokládá začátky výuky dalším cizím jazykům – francouzštině a španělštině.

Prvního září 2011 byly poprvé po 30ti letech znovu otevřeny 1. třídy, a to hned tři, celkem bylo přijato 75 dětí na základě testu školní zralosti formou zápisu do 1. ročníku.

ZDROJ ZŠ Pod Marjánkou

 



Nepřehlédněte