První písemná zmínka o Otvovicích pochází z roku 1228, kdy Anežka Přemyslovna, abatyše pražského kláštera, potvrdila, že Otvovice mají platit desátek klášteru sv. Jiří na Hradčanech. Otvovice šly ve své historii z ruky do ruky. V roce 1420 měli obec v držení husitští vladykové, 15. století zase patřily k panství Buštěhrad, v 16. století ke Zvoleněvsi, v 17. století k Mikovicům a od roku 1669 opět ke Zvoleněvsi, až do zrušení poddanství.
Otvovští se hlavně věnovali zemědělství, usadili se tady i tesaři, truhláři, zámečníci a zedníci. Koncem 17. století však nastává změna, kterou způsobilo otevírání uhelných dolů a tak se do obce stěhovali nejen horníci, ale také skláři. Zdejší první sklářská huť byla otevřená v roce 1802, v místech, kde se říká Nad hájem u cesty k Trněnému Újezdu.
Svoji jedinečnou historii má i zdejší kaple sv. Prokopa. První byla postavena po morových epidemiích v roce 1716, druhá, ale to už byl kostelík, po epidemii cholery v roce 1832.
Morové epidemie, kdy mnoho obyvatel zemřelo, zasáhly Otvovice hned třikrát, a to v letech 1680, 1713 a 1714. Tehdejší zámožný statkář jménem Ferdinand Salamon se rozhodl za odvrácení dalšího morového neštěstí postavit kapli. Slibu dostál v roce 1716, když obec věnovala pozemek a zavázala se, že bude o kapli pečovat a platit daně ze zádušního pole. Oltář s obrazem sv. Prokopa vystavěl ke kapli Václav Přibyl a korouhve věnoval syn Ferdinanda Salomona František.
Příběh kaple pak pokračoval v roce 1751, když umírající otvovický hostinský odkázal kapli 85 kop, 45 grošů a 5 denárů, aby se každoročně sloužily čtyři mše na den sv. Fabiána a Šebestiána, k přenesení ostatků sv. Václava, sv. Alžbětu a sv. Prokopa, patrona osady. Další změnu přinesl rok 1832, když v Otvovicích zemřelo téměř osmdesát lidí na choleru, Otvovičtí starou kapli rozbořili a na jejím místě v roce 1846 postavili za 853 zlatých a 36 krejcarů kostelík, který byl ve své době unikátem v daleké krajině.
